Poslední závod letošního roku, alkoholový trek Mrazivý řev, pro nás v Brdských lesích připravil Štěpán Skripnik. 14 soutěžících vyrazilo 5. 12. vlakem z nádraží Braník. Ve vlaku jsme vyfasovali startovní lahváče a mapy. Mohli jsme si vybrat kde vystoupíme. Mrazák s Romčou vysedli už v Mníšku, Pakuo s Ondrou v Nové Vsi pod Pleší. Já spolu s Jéňou zvolili Malou Hraštici, jelikož tam jsou dvě hospody. Za konzumaci v každé z nich jsme získali po sedmi bodech. Ostatní jeli ještě dál.

Další body bylo možno získat v lese na kontrolách (20 dvojpanákových kontrol a dvě lahve, směl se konzumovat jen jeden kus). Víceméně bez problémů jsme dohledal panáky na kontrole 33 i lahev Bacardi rumu u vysílače za Voznicí. Hladce jsme objevili ještě dvě další kontroly 53 a 36, poté jsme seběhli do Voznice (2 hospody). Získali jsme informaci, že Pakuo s Ondřejem nenašli kontrolu 40 (roh louky). Chtěl jsem je trumfnout, ale nějak se nezadařilo. Pobyl jsem tam snad dvě hodiny, ztratil mapy i s popisy, (a zase je našel), obkroužil louku snad pětkrát dokola, ale bohužel nic nenašel. Navíc jsem se zdržel natolik, že už na mne v lese zbyly jen vypité tuby. Uspěl jsem pouze na kontrole s lahví ginu a v hospodě U šerifa. Nejdřív mne sice nechtěli obsloužit, protože to byla uzavřená společnost, ale já se odradit nenechal a vyžebral panáka rumu.

Na lahváčový paměťák jsem přišel také pozdě, vše už bylo vypito. Chvíli na to mi zhaslo světlo. Hluboko v lese, hodinu po půlnoci odhadem 5 kiláků od cíle. Naštěstí docela svítil měsíc, na cestu jsem viděl, a koukání do mapy styejně jen zdržuje :-). Intuitivně jsem si vybíral cesty, které vedly směrem k Řevnici. Když jsem vyšel z lesa, potkal jsem skupinku s čelovkami. Popoběhnul jsem k nim v domnění, že to jsou soupeři, ale byli to úplně cizí lidé. Podělili se se mnou o svou slivovici a dovedli mne až do Řevnice. Při cestě se bavili tím, že se rozeběhli a skočili do křoví. Na nádraží jsem dorazil o půl čtvrté. Začalo pršet a já nějak nebyl schopen najít Skripnikovic vilu. Chodil jsem ulicí sem a tam, až jsem se rozhodnul, že vlezu do jednoho z domů, ve kterém se svítí a prostě tam přenocuju do rána. Naštestí to byla správná vila.

Svou anabázi jsem zkreslil na web Cykloserver.cz. Urazil jsem 32 km s převýšením 600 metrů. A teď jdu spát.