Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pátek 11. srpna – Horní Police - Benešov nad Ploučnicí
Trasa třetího dne mi vyšla malinko náročnější, tož jsme vyrazili chvilku po snídani, ještě před devátou ráno. Během jízdy po staré lipské cestě míjíme skalní věž Tvarožník, pastvinu s výhledem na vrch Spící panna, farmu Na samotě, a přes Heřmaničky se dostáváme do Vítkova. Nad obcí se zastavujeme u kaple Sv. Anny, která je v soukromých rukou a slouží jako galerie. Dovnitř jsme se nedostali, pár dřevěných artefaktů zdobí nejen přilehlý trávník, ale celou vesnici.
Po in-line dráze Vlčí důl, vystavěné na tělese zaniklé železnice, dorážíme do České Lípy. Po prokličkování okresním městem jsme riskli průjezd po pěšinách ptačího parku “Mnišské louky”. Vyplatilo se, až na pár set metrů tlačení byly sjízdné až do Stružnice, kde jsme poobědvali v restauraci Čapkárna.
K nejvýznamnější zastávce etapy, poutnímu městečku Horní Police, musíme dojet po frekventované silnici. V řece Ploučnici tam před lety našli asi 75 cm vysokou dřevěnou sošku, později nazvanou „Mater gravida“, tj. „Těhotná Panna Maria“, či „Panna Maria v naději“. Samotné umělecké dílo není příliš zdařilé, jeho autor, nejspíše amatérský řezbář, jí např. vyřezal neúměrně velké ruce. Jedná se však o ojedinělé vyobrazení Panny Marie v pokročilé fázi těhotenství, která už dokázala zařídit zhruba sto šedesát zázraků, a díky ní vzniklo v Horní Polici významné poutní místo. Než jsme se k němu vydali, vyfotil jsem si zdejší zámek spolu s kamenným mostem z 19. stol. Ten po 2. světové válce chátral a měl být zbourán, jelikož jeho klenutí v srpnu 1968 vážně poškodil sovětský tank, který z něj přepadl do řeky. V roce 1992 byl naštěstí opraven a slouží dál, i když už jen pro pěší.
Verče se nechtělo ve vedru drápat na kopec s poutním areálem, tak spolu se sochou Jana Husa ohlídala naše bicykly ve stínu parku na náměstí. Já s Dášou jsme si úžasný barokní skvost, postavený podle návrhu architekta Julia Broggia a dokončený v roce 1723 jeho synem Octaviem, ujít nenechali.
- Trasa Hradčany - Stružnice - Horní Police (32.4 km/248 m převýšení/2:24 hod. jízdy, 1:56 hod. zastávek)
Z města vyjíždíme po cyklotrase 3098, ta se však brzy připojuje k naší staré známé cyklostezce č. 15 Ploučnice. Té zůstáváme víceméně věrni až do Děčína, a ona se nám za to odměnila pekelným výšlapem do sedla Suchá studánka. Já se kousnul a rozhodl se ho vyjet, což se mi podařilo navzdory autu, které mne kousek pod vrcholem málem vytlačilo do příkopu. Všichni tři jsme se odměnili v sympatickém bufetu za hřištěm. Trošku jsem se bál, že bude mít zavřeno, ale provozovatel mne vyvedl z omylu. Funguje prý po celý rok, i v zimě. Zavírá jen když jede na dovolenou.
Verča tam na nás počkala a já se ženou jsme si pěšky odskočili na zříceninu hradu Ostrý. Svůj k svému :-).
Pak už zbýval jen sjezd dolů do Benešova.
- Trasa Horní Police - Ostrý - Benešov nad Ploučnicí (10.3 km/141 m převýšení/50 min. jízdy, 10 min. zastávek, 1:57 hod. procházky)
Ubytovali jsme se v penzionu Růže a vyrazili na obhlídku města, které nabízí řadu nádherných historických památek. Zdejší zámecký komplex tvoří několik menších zámků (Dolní, Horní, Volfův, Morzinovský a Konojedovský). Hned vedle stojí kostel Narození Panny Marie s kaplí Panny Marie Bolestné.
S nabídkou stravování už je to v Benešově horší. Tradiční restaurace U jelena vaří jen do 14:00, místní nám doporučovali Číňana naproti. My se rozhodli posadit v KávoBaru rovněž na náměstí, kde si můžete objednat palačinky, panini a tortilly, ale taky utopence, nakládaný hermelín a Bakalář 12°.
Po večeři jsme se ještě prošli k Ploučnické vyhlídce na druhém břehu řeky.
Před usnutím jsme si ještě dopřáli dvě sedmičky Pálavy pozdní sběr. Dobrou noc :-).