Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Sobota 12. srpna – Benešov nad Ploučnicí - Děčínský Sněžník
Předposlední etapa byla krátká, ale výživná, čekalo nás nejprudší stoupání i vedro. Za obyvatele Benešova se s námi ráno rozloučil čáp černý v Ploučnici.
Startujeme okolo nádraží po naší staré známé cyklostezce č. 15. V Malé Veleni jsme málem přejeli tlustého bílého kocoura, který se válel na ulici. V osadě Soutěsky přejíždíme přes řeku a chceme se vyhnout jízdě po rušné státovce. Riskujeme průjezd přes vesnici a ejhle, na křižovatce, kde jsme měli odbočovat, visí zákaz vjezdu. Naštěstí majitelé za plotem nám průjezd povolují, že to prý zavřou až časem. Umožnili nám projet po úzké pěšině podél Ploučnice. Mezi dvěma malými vodními elektrárnami Březiny se osvěžujeme vodou ze studánky U Danielky. Do Děčína se kvůli zbořenému mostu dostáváme po objížďce, přes město kola tlačíme. Kvůli prudkému kopci nenasedáme ani v ulici s příznačným názvem Červený vrch. Popojedeme až na začátku Bělské ulice, a všechnu výšku, kterou jsme nabyli, v mžiku ztrácíme při sjezdu do restaurace Na Rybníčku. Vyplatilo se, oběd byl výtečný.
Plný žaludek spolu s vedrem nám dovolily vyjet pouze část stoupání do sedla pod Písečným vrchem. Dál už se dalo, zvlášť když nás povzbudil pohled na věž Sněžnické rozhledny před námi. Po Nosticově silnici pomalu stoupáme výš a výš. Fotím si pomalovaný kámen, a to už je jen kousek do sedla pod Sněžníkem a dolů k našemu penzionu Hraniční bouda
- Trasa Benešov nad Ploučnicí - Děčínský Sněžník (22 km/655 m převýšení/2:40 hod. jízdy a tlačení, 2:09 hod. zastávek)
Odpoledne jsem si chvilku odpočal a pak vyběhnul na Sněžník. Tentokráte bez focení, jenom jsem se chvilku pokoušel najít nejvyšší bod stolové hory. Marně. V místě, kde by podle mapy na mobilu měl být, už svah klesá, kousek nad ním jsem bez úspěchu prozkoumával plošinu zvlněnou kamením a kupkami, vše zarostlé borůvčím. Tak jsem raději seběhnul dolů, abych nezmeškal večeři.
- Trasa výklusu Sněžník (6.5 km/194 m převýšení/50:21 min. běhu)
Po jídle jsme všichni tři vyrazili pro změnu na Sněžník. Rozhlednu už jsme nestihli, zavírá v 19:00. Ale pojedli jsme borůvek, pokochali se výhledy, a mně se poštěstilo učinit zajímavý objev. Z trávy u cesty tam vyčnívá kámen zajímavých tvarů. Když ho fotíš z jednoho směru, tak připomíná srdce, a ze strany opačné vypadá jako vystrčená prdel. Záleží jen na úhlu pohledu, jako ostatně u všeho :-).
Všude lítaly spousty okřídlených mravenců, zjevně se zrovna rojili. Vyhnali nás i z Drážďanské vyhlídky, s vydatnou podporou temných mračen blížící se bouřky. Před závěrečnou etapou jsme šli na kutě o něco dříve než jindy.