Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pátek 8. září – Vajnež – Stol – Koča Prešernova
Průvodce nás varoval, že snídaně na chatách bývají spíše symbolické. Na Golici nás ale pohostili velmi slušnou porcí, korunovanou vajíčky (se slaninou nebo bez), která se už do většiny z nás ani nevešla. Jídlo nám naservírovali už v 6:30, své pokoje jsme museli opustit nejpozději v osm.
Dokoupil jsem si vodu (stejně jako ve všech krasových pohořích, i tady na podzim na hřebenech žádný přírodní pramen nenajdete), nalil se na cestu džusem a vyrazil úbočím Malé Golice do sedla Suha (1439 m). Fotím si zde pomníček partyzána, velitele dopravní lodi, jehož život kupodivu nevyhasl někde dole u řeky, nýbrž na hřebeni hor.
Za sedlem vstupujeme do lesíka, kde překonáváme ohradník s varováním před pasoucím se býkem. Ten však bejčil někde jinde. Přes Sedlo Kočna/ Kotschnasattel (1469 m) se dostáváme k chatě Planinski stan na Belski planini.
Dávám jedno rychlopivo a po pěšině mezi klečí začínám stoupat na Veliki vrh/Bärentaler Kotschna (1944 m), kde roste spousta kytek.
Podél hranice klesáme do sedla Bärensattel (1698 m) nad planinou Seča, kde se pasou krávy, koně a jeden osel. Čekáme tam na Báru s Filipem. O pár set metrů dál sbíráme odpočívajícího Jéňu. Obcházíme obří závrt a stoupáme do sedla pod vrchem Kamnitnik, kde strávíme asi hodinu a půl, než se objeví Mirka, zjevně znavená z obrážení všech vrcholů ve své mobilní aplikaci.
Při čekání na pláni, kde trošku foukalo, mi byla zima, ale zahřál jsem se výstupem na hranici 2000 metrů nad mořem. První dvoutisícovka našeho výletu se jmenuje Mali vrh (2017 m). Jeho hřeben má hned několik vrcholů a hned za ním se tyčí ještě vyšší vrh Vajněž (2104 m).
Na Vajněži (2104 m) fotím velký kříž, kavče žlutozobé, horu Stol a další hořce.
Následuje dobytí nejvyššího vrcholu Karavanek. Sestupujeme do sedla Weinaschsattel (1971 m). Za ním se hřebenovka vlní horizontálně i vertikálně. Jéňa ztrácí rychlost i ochotu vyšplhat na Stol (2237 m), nejvyšší bod zájezdu. Nikdo další ho vynechat nechce, i když sil už není nazbyt, a kamenitá suť ujíždí pod nohama. Já se cítím dobře, docela se mi daří i v souboji s kamením, tak jdu napřed a po dosažení vrcholu se vracím zpět pro Mirčin batoh. Nemá ho zrovna nejlehčí, jelikož v něm nese malou elektrárnu.
Pořizuji pár vrcholových fotek a spěchám přes vrch Mali Stol (2187 m) na Prešernovu koču (2174 m). Máme totiž obrovské zpoždění a hrozí, že nestihneme večeři.
- Trasa treku Vajnež – Stol – Koča Prešernova (14.6 km/1530 m převýšení/1530 m sestup/5:24 hod. chůze, 6:01 hod. zastávek)
Naštěstí na nás kuchyně počkala. Jéňa, který poslední kopec vynechal a šel rovnou na chatu, doráží ještě později. Opět si platím polopenzi, správná volba. Personál chaty používá složitý systém objednávek jídla, takže dochází ke zmatkům a minimálně jeden člověk dostává něco jiného, než si objednal. Ale hlady jsme neumřeli (tentokráte jsem ochutnal hustou telecí polévku) a žízní taky ne. Spát jdeme až po 23:00, čekáme, až se dle jízdního řádu chaty otevře vnitřní WC pro hosty (v pět ráno ho zas zamykají). Nedočkali jsme se, bo dnes v noci se přes chatu přežene masový horský běh Julian Alps Trail Run by UTMB. Musíme se spokojit se suchým záchodem venku. Umyvadlo na čištění zubů mají naštěstí na chodbě.
První chatu na tomto místě otevřeli v roce 1910. Nese jméno největšího slovinského básníka France Prešerna (1800-1849), který v roce 1844 napsal báseň Zdravljica (česky Přípitek). Jedna její sloka se stala státní hymnou Slovinské republiky:
Nechť žijí ty národy,
co se chtějí dočkat dne,
kde, kam slunce chodí,
zmizí všechny známky svárů;
aby rodák svobodný byl,
se sousedem žil bez nepřátelství!
To podepisuji, “Na zdravje!”