Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Sobota 9. září – Svačica – Dom na Zelenici
Celé ráno se k chatě sbíhali závodníci ultratrailu, naší snídani ani vyměšování však nijak výrazně nenarušili. Jen těsně před odchodem pro jednoho z nich musel přiletět vrtulník.
Než vyrazíme, stíhám si ještě vyfotit okolí chaty Prešernova a ovce, které se pasou na přilehlém vrchu Mali Stol. Zprvu přede mnou utíkaly, ale když jsem si při focení kříže nad chatou sedl na bobek, přestaly se bát, přišly až ke mně a začaly olizovat sůl z předloktí mých rukou. Jedna potvora mi dokonce zjemna přejela ruku zubama, nejspíš si nebyla sto pro jista svou býložravostí. Předpokládám, že tohle se v budoucnu ještě bude řešit, podobně jako volba pohlaví :-).
Zpočátku prudce sestupujeme do údolí pod hraničním hřebenem. Zas fotím kytičky, např. zvonek campanula zoysii, endemit, který roste pouze v oblasti trojmezí Slovinsko, Rakousko, Itálie.
V duchu sám se sebou žertuji, že dneska máme třetí, krizový den pochodu. A krizový skutečně byl, zejména pro Jéňu, ale nejen pro něj. Jéňa tentokráte rychlostně nestíhá už od rána. Navíc hned poté, co jsme sklesli na relativní rovinu, mu ujely nohy a udělal si něco s kotníkem, takže spolu s několika dalšími vynechává odbočku k vrcholu Svačica/Bielschitza (1959 m).
Ostatní pokračují dál podle plánu a přes sedlo Bielschitzasattel (1840 m), odkud kužel Svačice vypadá tak impozantně, až skoro neslezitelně, že ještě jednoho člena výpravy přiměje výstup skrečovat. Ve skutečnosti tam ale žádný problém nebyl, na vrchol vylezli všichni.
Při návratu si v sedle pod Svačicí odskakuji vyfotit horu Vrtača/Wertatscha (2180 m), a potkávám tam zvonky a dvě krásné alpské protěže.
V pěkném pařáku se ploužíme dolů údolím, Jéňa zdržuje víc a víc. Chce se pasovat do role Meresjeva, prý dojde sám, ale průvodcům se do kriminálu nechce. Zbytek mužstva jde napřed. Když narazíme na soutěsku s lany, přes kterou by se pajda určitě nedostal, nezbývá než poslat ho s doprovodem schůdnější cestou přes dom pri izviru Završnice.
Na Vrtaču se už nikomu nechce. Já bych tam rád vyběhnul, jenomže musím spěchat do cíle, odložit batoh a vyrazit naproti záchranné výpravě. V rychlosti jsem si vyblejsknul Planinski dom na Zelenici (1536 m) a jeho okolí.
- Trasa treku Svačica – Planinski dom na Zelenici (8.1 km/403 m převýšení/1035 m sestup/3:14 hod. chůze/2:41 hod. přestávek)
Hned poté spolu s jedním kámošem valíme kolem pramene izvir Završnice, míjíme pijany v domu pri izviru Završnice a stoupáme vzhůru do sedla Šija (1693 m), kam by se podle mých odhadů mohla trojice nešťastníků snad doplazit. Stihli dojít dokonce o kousek dál. Přebíráme Jéňovo zavazadlo a hledáme pro něj nejsnáze schůdné chodníčky. Stále není vyhráno, zbývá nám sejít dolů cca 2.5 km s 200 metry klesání. Aspoň, že máme co fotit a obdivovat.
Večeři jsme sice stihli v pohodě, ale kromě výstupu na Vrtaču jsem musel oželet též odpolední pětikilometrový výklus na Selenica Palec (2026 m).
- Trasa záchranné akce (4.8 km/464 m převýšení/464 m sestup/1:44 hod. chůze/2:17 hod. přestávek)
Poslední chata patří k těm luxusnějším. Je zde k dispozici pitná voda, splachovací záchody i sprchy (i když teplá voda na mne nezbyla). Večeřím zas nějakou variantu guláše. Narozdíl od předchozích chat, kde jsem pil pouze pivo Laško Zlatorog, jsem ochutnal také Union (nebyl lepší) a Laško IPA, která byla naopak chuťově vynikající. Nabídku tam měli docela širokou, včetně českého Kozla, ale proč bych ho pil ve Slovinsku, že. K téhle zemi naopak patří borůvkový likér borovničevec, který nám všem na rozloučenou objednal zástupce naší cestovky.
Trošku mne štvala hlasitá hudba, kterou nám pouštěli z repráků, tak jsem poprosil vrchní, zda by ji nemohla aspoň ztlumit. Zareagovala slovopádem výčitek, že dnešní večer nebude jako včera, v deset končí výdej alkoholu a obsluha půjde spát. Marně jsem se bránil, že já tu včera přece vůbec nebyl. Muziku však ztišila, ovšem jen do té doby, než se vrátil zpěvu chtivý šéf chaty, který k ukojení své touhy potřeboval všechny další dechovky pouštět na plné koule.
Ve 22:00 vyhlásili poslední objednávku. Spolu s námi zde nocovala početná skupina cestovky Kudrna, už druhý den. Po desáté začali hrát na kytaru, dopíjely se poslední objednávky a vše, co zbylo. Když už všichni odešli na kutě, zůstal jsem na sále sám se třemi vytrvalkyněmi od Kudrny. Hráli jsme karty a posilňovali výdrž Jéňovo nedopitým ginem. Lahko noč.