Tojnárkovo stinné stránky
Jéňa už s námi dnes nejde. Je eskortován průvodcem nejkratší cestou dolů, a když potkají auto záchranářů, naloží ho a odvezou do nejbližší nemocnice. Jinak by tam pajdal ještě dnes (rentgen mu po návratu do Prahy zjistil vnitřní zlomenina kotníku).
Vodu si dnes nabíráme zdarma z kohoutku před chatou. Prudké stoupání do masivu Begunjščice už ale zadara není, v jednom úseku dokonce opět potkáváme ocelová lana, naštěstí nebyla potřeba. Stoupáme po hřebeni směrem na Srednji vrh (1978 m), ten ale obcházíme a pokračujeme až na vrchol naší poslední dvoutisícovky, Veliki vrh Begunjščica (2060 m).
Stezka přechází celý hřeben, nabízí nám krásné výhledy na jezero Bled a pod horou Begunjska Vrtača (1993 m) se stáčí k jihu a začíná velice prudce klesat, což nelibě nesou tělesné schránky některých účastníků zájezdu. Počet pomníčků obětí hor jsme nenavýšili, ale opět nabíráme zpoždění. Ke koče Preval dorážíme v čase, kdy už jsme měli být půl hodiny v cíli dnešní etapy.
Smůla. Kromě oběda musím vynechat i tzv. Bornovu stezku, včetně 250 metrů dlouhého a 2.5 m vysokého tunelu, na který jsem se těšil a nesu si kvůli němu i čelovku. Rodina barona Borna patřila v období mezi dvěma světovými válkami k nejbohatším rodům na Slovinsku. Stali se obětí nacistických represí a po válce jim majetek zabavili komunisté. V devadesátých letech jej získali zpět v restituci, a dosud v oblasti působí. Jednu z nejzajímavějších technických památek v Karavankách, Bornův tunel, vybudovali jako propojku vesnice Ljubelj s loveckými pozemky na jižních svazích hory Begunjščica. Nyní slouží hlavně turistům, v jeho prostřední části se nachází skalní okno s výhledem na protější horský hřeben Košuta.
Od chaty musíme všichni, včetně všech poloinvalidů, spěchat nejkratší cestou k silnici, kde naskakujeme do autobusu. Těsně před koncem výletu si fotím zajímavý ukazatel směru větru ve tvaru tetřeva.
Jéňa přijel taxíkem, čeká v autobuse ošetřen, ale nezrentgenován. Projíždíme 1566 m dlouhý Loibltunel, propojující Rakousko se Slovinskem, který postavili za války vězni koncentračního tábora. V Kloipenu nabíráme cyklistickou část zájezdu. Stíhám si zaběhnout pro durum do místní kebabárny, a pak už následuje návrat do vlasti. Cesta až na večerní zácpu u Vídně proběhla v pohodě, kolem 23:00 vystupujeme všichni na Zvonařce a po rozloučení se rozjíždíme do svých domovů.
Trasa autobusu do Brna (501 km/cca 6 hod. jízdy plus přestávky)