Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Pátek 19. července – přeprava z Litvínova do Chotěmic + koncert Poletíme?

Stihnout poslední páteční bus z Tábora do Chotěmic by znamenalo, že z práce bych musel utéct už v poledne, tak jsem si rovnou vzal volno na celý den. Po snídani jsem si zaběhal a po obědě vyrazil směr Praha.

Železniční trať mezi Říčany a Benešovem se opravuje, i můj rychlík tam nachytal pár minut zpoždění. Naštěstí autobusák v Táboře leží jen pár metrů od nádraží, takže žádný problém.

Nečekané komplikace nastaly až v Chotěmicích. Sice jsem si dopředu správně namapoval, kam jít, ale cedule na vratech mne přivítla nápisem: “Zde není vchod, obejdi barák”. Poslechl jsem, obešel dům a vešel do dvora, který evidentně s cílem mé cesty neměl absolutně nic společného. Nezbylo než pokračovat po cestě z kopce podél zdi a plotu. Nakonec jsem nevydržel a fiknul to přes dvě ohrady a mokrou trávu k parkovišti s oficiálním vstupem od jihu.

Na koncerty smí jen členové klubu. Přihlásil jsem se po internetu, vstupní poplatek stojí 100 Kč. Dostal jsem členský průkaz a náramek na páteční koncert.

Zápis do klubu
Zápis do klubu
Průkazka člena č. 28584
Průkazka člena č. 28584

Pak jsem konečně mohl sundat batoh, povečeřet za zvuků renesanční hudby, a dát si první pivo. Píp tam mají hned několik, chvilku trvalo, než jsem je všechny objevil. Před koncertem jsem ještě prolezl a vyfotil celý statek, plný zajímavých artefaktů a známek humoru z dílny Vency Koubka.

Renesanční hudba
Renesanční hudba
Náměstí Vaška Koubka
Náměstí Vaška Koubka
Nádvoří
Nádvoří
Občanská vybavenost
Občanská vybavenost
Posezení
Posezení
Kemping
Kemping
Vymalováno
Vymalováno
Přísné zákony
Přísné zákony

Koncert skupiny Poletíme? přilákal do areálu stovky lidí, bylo vyprodáno. A stále přicházeli další a další. Běhacím baťůžkem jsem si pojistil místo v křesle první řady hlediště, a vyfotil zkoušku kapely.

Zkouška kapely
Zkouška kapely
Před koncertem
Před koncertem
Hlediště
Hlediště
Poletíme? na pódiu
Poletíme? na pódiu

Koncert jsem přežil, tím však má směna neskončila. Chvilku jsem poseděl v hospodě, jenže pak jsem zjistil, že venku u ohně hrají na kytary a zpívají. Přidal jsem se, a s pár vytrvalci vydržel až do rána bílého. Ani nevím, v kolik jsem ulehl, dřív než v šest to určitě nebylo. Přenocoval jsem pod širákem, v případě nepříznivého počasí bych se mohl schovat pod střechou koncertního sálu stodoly.