Tojnárkovo stinné stránky
Stihnout poslední páteční bus z Tábora do Chotěmic by znamenalo, že z práce bych musel utéct už v poledne, tak jsem si rovnou vzal volno na celý den. Po snídani jsem si zaběhal a po obědě vyrazil směr Praha.
Železniční trať mezi Říčany a Benešovem se opravuje, i můj rychlík tam nachytal pár minut zpoždění. Naštěstí autobusák v Táboře leží jen pár metrů od nádraží, takže žádný problém.
Nečekané komplikace nastaly až v Chotěmicích. Sice jsem si dopředu správně namapoval, kam jít, ale cedule na vratech mne přivítla nápisem: “Zde není vchod, obejdi barák”. Poslechl jsem, obešel dům a vešel do dvora, který evidentně s cílem mé cesty neměl absolutně nic společného. Nezbylo než pokračovat po cestě z kopce podél zdi a plotu. Nakonec jsem nevydržel a fiknul to přes dvě ohrady a mokrou trávu k parkovišti s oficiálním vstupem od jihu.
Na koncerty smí jen členové klubu. Přihlásil jsem se po internetu, vstupní poplatek stojí 100 Kč. Dostal jsem členský průkaz a náramek na páteční koncert.
Pak jsem konečně mohl sundat batoh, povečeřet za zvuků renesanční hudby, a dát si první pivo. Píp tam mají hned několik, chvilku trvalo, než jsem je všechny objevil. Před koncertem jsem ještě prolezl a vyfotil celý statek, plný zajímavých artefaktů a známek humoru z dílny Vency Koubka.
Koncert skupiny Poletíme? přilákal do areálu stovky lidí, bylo vyprodáno. A stále přicházeli další a další. Běhacím baťůžkem jsem si pojistil místo v křesle první řady hlediště, a vyfotil zkoušku kapely.
Koncert jsem přežil, tím však má směna neskončila. Chvilku jsem poseděl v hospodě, jenže pak jsem zjistil, že venku u ohně hrají na kytary a zpívají. Přidal jsem se, a s pár vytrvalci vydržel až do rána bílého. Ani nevím, v kolik jsem ulehl, dřív než v šest to určitě nebylo. Přenocoval jsem pod širákem, v případě nepříznivého počasí bych se mohl schovat pod střechou koncertního sálu stodoly.