Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Neděle 21. července – přes zámek Červená Lhota do Kardašovy Řečice
Ráno jsem posnídal párek s hořčicí, vyčistil si zuby, sbalil svých pár švestek a vydal se na cestu. Zamířil jsem jižním směrem s tím, že budu často chladit hlavu v rybnících. Jenže rybáři je bohužel vyhnojili do zelena, ani ruku jsem se do nich ponořit neodvážil.
Cestou mne zaujaly jakési mravoučné cedule, rozvěšené po stromech aleje vedoucí k zámku Červená Lhota. Většinou na nich byla nějaká bajka, jednu z nich využil kdosi k oprávněné kritice správce aleje, který prořezával stromy během léta.
Zámek Červená Lhota se v devět hodin ráno teprve probouzel. Zavřená byla jak brána vodní pevnosti, tak i hospoda. Pořídil jsem pár fotek a šel o dům dál.
Překvapil mne mohutný hukot výtoku ze zámecké nádrže, který vytvářel pěkné peřeje. O pár set metrů dále mne zaujaly zákazy vstupu na soukromý pozemek, které zřejmě nedovolují pošťákovi vhodit dopisy do schránky samoty U Kačerů. Silnici tam lemují bodláky štětky lesní.
Rozhodl jsem se, že pokračovat budu delší trasou po modré značce, která aspoň chvílemi vede lesem, ale hlavně prochází vesnicí Samosoly s hospodou Ve mlýně. Na výčep totiž ve zdejším kraji narazíte jen zřídka. Ještě před vesnicí jsem vyblejsknul ovečku a kupu porostlou mákem.
Ve vesnici jsem charitativně nakoupil čtyři čtyřlístky v “Perníkomatu” a využil pohostinství Hospody Ve mlýně. Trošku mne zklamalo, že točili Gambáč a Plzeň.
Z restaurace jsem vyrazil jihozápadním směrem po okruhu samosolské naučné stezky. Pořídil jsem fotky jedné z výklenkových kapliček, která mne zaujala osobitou výzdobou. Při focení přes čelní skleněné okno mi mobil vytvořil kombinaci obrazu a zrcadlení.
Úmorný pochod přes pole mi ulehčilo osvěžení v rybníčku u Božích muk. Konečně čistá, nehnojená voda.
Také pro závěr výletu jsem zvolil delší trasu okolo rybníka Kardaš, který dal jméno cílovému městu mého víkendového putování.
- Trasa Červená Lhota – Kardašova Řečice (15 km/244 m převýšení/3:17 hod. chůze/1:17 hod. přestávky)
Ještě před odjezdem vlaku jsem stihnul oběd v kavárně a cukrárně Florenc. Super frankfurtskou polévku mohu vřele doporučit.