Čtvrtek 4. července – přeprava Litvínov – Teplá + prohlídka tepelského kláštera

Spojení s několika těsnými přestupy se kupodivu nikde nezadrhlo, dokonce ani v Karlových Varech Dolní nádraží, kde na spoj Českých drah navazoval odjezd GW Trainu za pouhé dvě minuty po příjezdu. V takovém případě je možné koupit jízdenku bez přirážky u průvodčího, platební karty však neberou.

Těsně před cílovou stanicí se spustil déšť, který však ustal ve chvíli, když jsem vystoupil z vlaku a přivítal se s dcerou Veronikou a kamarádkou Lídou. Dáša přijela o vlak dřív a čekala na nás v hotelu Klášter Teplá. Než jsme se k ní dostali, museli jsme přetrpět pěkný přívalový deštík, který proměnil hotelové parkoviště v mělkou říčku.

Dáša s Verčou se ještě za deště vydaly do klášterních zahrad, já s Lídou jsme se rozhodli počkat až přestane lejt. Přání se nám splnilo chvíli poté, co se promočená děvčata vrátila. Právě včas, abychom v 17:00 stihli poslední turnus prohlídky tepelského kláštera. Uvnitř objektu je zakázáno fotit, vyfotil jsem si alespoň průčelí kostela Zvěstování Páně.

Klášterní nádvoří

Mladičká průvodkyně nás seznámila s historií kláštera, který v roce 1193 založil český šlechtic Hroznata. Ten se původně chystal k účasti na třetí křížové výpravě, pořádané Jindřichem VI., ale nakonec se z ní odhlásil. Jako náhradu slíbil založit klášter, do Teplé povolal premonstrátské řeholníky z pražského Strahova a sám také do řádu vstoupil. Během jedné z inspekčních cest Hroznatu zajali loupeživí rytíři a za jeho propuštění požadovali výkupné. To však Hroznata nedovolil opatovi kláštera zaplatit a ve vězení 14. července 1217 zemřel. Jeho tělo pohřbili v sarkofágu pod hlavním oltářem klášterního kostela. 16. září 1897 byl Hroznata blahořečen, ale ani to mu nerušený odpočinek nezaručilo. Když po roce 1950 začala v areálu úřadovat armáda, hrozilo, že jeho ostatky budou zlikvidovány. Kuriózní záchranu zařídil jeden z premonstrátů, který je od důstojníka lidové armády vykoupil za dvě láhve slivovice. I tak vojáci poničili, co se dalo. Nádherný empírový sál přeměnili v tělocvičnu, jejíž parkety dodnes hyzdí značky, a většinu sloupů na chodbách dodnes nese stopy “čísel”, která do nich vyryli narukovaní vojáci.

Během cca 45 minut prohlídky jsme si prošli románsko – gotický trojlodní kostel i druhou největší knihovnu u nás. Poté následovala večeře v místní restauraci. Vaří tam dobře (a levně), pstruha z místních sádek mohu vřele doporučit. A nakonec po dvou urgencích stihli utřít politý stůl ještě před donesením jídla :-).

Po večeři jsme s Lídou obešli kolečko po klášterním areálu a navštívili opatskou zahradu, Hroznatovu lípu a Lurdskou jeskyni.

Opatská zahrada

Hroznatova lípa

Lurdská jeskyně

Panenka Maria

Nejvíce mne však uchvátila unikátní křížová cesta z umělecké dílny sochaře Václava Gatarika. Zvláštní, téměř miniaturní šamotové plastiky na trachytových sloupech, mne oslovily svým zpracováním, ale i originalitou. Obzvláště se povedli římští zbrojnošové s výstrojí hrdlořezů ze druhé světové, či boží hrob připomínající útulné vlaštovčí hnízdo.