Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Neděle 7. července – pouť do Skoků a návrat domů
V neděli jsme se rozdělili zas jinak. Petr s Lídou odjeli dom, Honzík vyrazil na kole do Litvínova a Dáša si přivstala, aby stihla dojít na procesí a mši v rámci pouti ve Skokách. Já s Verčou jsme zamířili tamtéž, jen o něco později. Stále jsme se drželi skokovské poutní stezky, prošli Radyní a pokračovali k rozcestí u Lachovic, kde zjevně zaparkovalo pár dalších poutníků. Krátce po vyfocení kaple Panny Marie jsme zapadli do stínu lesa. Potkali jsme tam traktor opřený o pahýl stromu a o kus dál i ruiny Doubského mlýna.
Údolím Střely jsme došli k dalším troskám, k Tomšovu mlýnu. Nedaleko něj stojí dřevěná útulna, kde je možno i přespat. To my nepotřebujeme, tak pokračujeme dál do vesnice se zvláštním názvem Sovolusky.
Na chvilku jsme si odpočali u kaple Sv. Jakuba. Ozdobený stromeček u oltáře naznačoval, že tu Vánoce nejspíš slaví po celý rok. A podobně obyvatelé zřejmě přistupují i k jiným obyčejům, soudě podle nepokácené Májky na návsi.
Parčík s rybníkem na východním okraji obce zase napovídá, že místní mají kladný vztah ke strašidlům a jiným nadpřirozeným bytostem.
Rozhodli jsme se vynechat zarostlou odbočku k akvaduktu, do údolí Střely nás dovedla cyklostezka. Následovalo prudké stoupání úzkou pěšinou se spoustou popadaných stromů, a pak už jen krátký úsek po pláni a sestup lesem do údolí mariánského poutního místa ve Skokách, kde jsem stihnul ještě závěr mše.
- Trasa z Toužimi do Skoků (14 km/408 m převýšení/2:48 hod. chůze, 14 min. zastávek)
Mariánské Skoky (německy Maria Stock) se svým kostelem Navštívení Panny Marie patřily mezi nejslavnější mariánská poutní místa v českých zemích. Naděje na zázračné uzdravení sem každoročně přilákala tisíce poutníků. Zdejší oltářní obraz Panny Marie Pomocné dal vzniknout známému úsloví „Panenko skákavá!“.
Po odsunu sudetských Němců vesnice postupně pustla, definitivně zanikla po úmrtí poslední obyvatelky, paní Holešové. Ta se stala dobrovolnou skokovskou poustevnicí jen kvůli tomu, aby mohla být pohřbena na místním hřbitově vedle své dcery Štefinky. Když v roce 1982 paní Holešová spadla do studny nad hospodou a utopila se, byl už skokovský hřbitov úředně zrušen, takže tělo nešťastnice muselo být pohřbena v Bochově.
Skokovský kostel býval většinu roku opuštěný, takže přitahoval zloděje uměleckých předmětů či barevných kovů. Z vybavení kostela se ztratilo prakticky vše, co mělo nějakou cenu. Naštěstí bochovský farář zachránil to nejcennější – originál barokního obrazu Panny Marie Skokovské. Umělecké dílo bylo zrekonstruováno, a nakonec našlo důstojné útočiště v konventní kapli tepelského kláštera. V klášteře jsou uloženy i další předměty ze Skoků – píšťaly varhan, několik soch, ozdobné barokní mříže z oratoře a sakristie, kovový reliéf z průčelí kostela i zvon ze sanktusníku.
Tepelští premonstráti nechali v roce 2005 už téměř kompletně vypleněný chrám zazdít, ale ani to nepomohlo. V roce 2006 dokonce zloději motorovou pilou odřízli konstrukce sanktusníku a bání věží, aby se snáze dostali ke krytině z měděného plechu. Jeden z nich ale z věže spadl dolů, přičemž nejenže se nezabil, ale dokonce ani neochrnul. Tato událost se stala součástí místních legend a je považována za zatím poslední skokovský zázrak.
O obnovu a oživení poutního místa se v současnosti za podpory dobrovolníků a finančních dárců snaží spolek Pod střechou. Oproti mé poslední návštěvě před více než deseti lety dokázali chrám zastřešit a obnovit všechny jeho věže, aby dovnitř nezatékalo. Vedlejším efektem zabezpečení interiéru byl zánik mnoha desítek hnízd poštolek, které zmizely neznámo kam. Částečně je nahradily vlaštovky. Během léta je kostel otevřen prakticky denně, pořádají se zde církevní i kulturní akce v rámci programu Živé Skoky. Já se sem hodlám vrátit ještě o letošních prázdninách, na koncert dua Petr Linhart & Josef Štěpánek v pátek 23. 8.
Po mši jsme se občerstvili u stánku a poté nafotili kostel i jeho nejbližší okolí:
Naše víkendové toulky jsme završili přesunem na 6 km vzdálenou autobusovou zastávku na silnici Karlovy Vary – Praha. Cesta vedla kol kaple Sv. Josefa, přes Polom a kostel Sv. Linharta v Údrči.
- Trasa ze Skoků na bus (6 km/114 m převýšení/1:10 hod. chůze, 4 min. zastávek)
Ve Varech právě vrcholil filmový festival, nám se naštěstí všechny hvězdy obloukem vyhnuly, a tak jsme bez potíží dorazili domů.