Dobytí Mt. Kosciusko

8. 10. Ve Snowy Mountains hodláme strávit dva dny. Na příjezdové bráně zjišťujeme, že za každých 24 hodin musíme zaplatit 16 $ vjezdného, proto měníme plány a kupujeme jen jednodenní známku s tím, že za případné prodloužení pobytu doplatíme. Silnice stoupá zasmušilou krajinou, zejména šedivé lesíky snowy gums (druh horského eukalyptu), které mají bezlisté větve smutně svěšené k zemi, vypadají hodně depresivně. K tomu se značně ochladilo A fouká svižný větřík. Parkujeme na Charlotte Pass, kde 1780 metrů nad mořem končí silnice. Na nejvyšší horu Austrálie to osud má být 12.5 kilometru, zpátky po silnici devět, celý okruh je podle orienťáků z Canberry pěkný celodenní výlet. Jitka chce ovšem něco natrénovat. Já, přestože mám naběháno dost, neodporuji, nabaluji se do několika vrstev a s foťákem v ruce vyrážím také na výklus.
Klesáme dolů ke Snowy River, kterou musíme přehopkat po kamenech:

               

Stoupáme po širokém upraveném turistickém chodníku, fotím okolní krajinu a kytičky:

           

Na hřebeni zíráme na nekonečné vlnobití kopců Velkého předělového pohoří, které se táhne daleko na sever:

       

Pokouším se je zachytit panoramaticky:

Pohled na jih:

   

Zbytky sněhu lemují hřeben směrem na Mt. Kosciusko:

           

A nad ním ční nejvyšší vrcholky australských "velehor":

   

Chodník na Mt. Kosciusko je pro turisty otevřen teprve týden, občas ještě musíme překonávat sněhové jazyky. Na jednom z nich zachycuji Yettici. Pardon, Jitici:

   

Míjíme překrásné Lake Albina a jakési skladiště viklanů:

       

a dosahujeme vrcholu (2229 metrů nad mořem):

   

Sbírám pár památečních kamínků pro Honzíka a sestupujeme dolů k horské chatičce Seaman’s hut:

Po Australských Alpách je rozeseto na 200 podobných domečků, ve kterých můžete zdarma bivakovat. Funguje zde systém kdo přijde dřív, bydlí. Do některých se vejde až 10 – 15 lidí, tedy přibližně 30 Čechů. Uvnitř naleznete postele, kamna a dříví, vše doplňují místní dobrovolníci. U protinožců je spousta věcí založena na dobrovolnictví, volunteers se starají o údržbu tábořišť, parků, jiní pořádají různé akce. Chystáš nějaký sportovní či společenský podnik? Vždycky najdeš lidi ochotné ti pomoci, i na rogainingovém mistrovství světa vypomáhalo několik nadšenců s vizitkou volunteer na prsou. Australané jsou na tento systém právem hrdí a také se jím chlubí. Například na dvaceticentové minci mají vyražen nápis: „Australia’s volunteers - making a difference“. Mince vůbec mají v Austrálii pěkné. Kromě dobrovolníků jsou na nich vyraženy i jiná zvířátka, např. klokan, emu či ježura:

       

V chatě potkáváme tři cyklisty, tátu se dvěma syny. V zimě (letos v červnu) zde přespávali při tůře na běžkách. Potvrdili, že i v tuto dobu se zde většinou ještě lyžuje. My potkali pouze dva snowboardisty, kteří se vraceli z freeřádění v nějakém žlábku na severní straně hřebene. Letos údajně napadlo málo sněhu. Jitka podotýká, že není divu, neboť všechen napadal u nás v Evropě. Doporučuje nám zastávku v kempu Kosciusko Mountain Retriet, kde prý včera viděli possumy.

Zapisujeme do návštěvní knihy vzkaz Bořanovi a spol. a doklusáváme zbylých pár kilometrů k autu. Fotím pár podvečerních fotek se západem slunce nad Kosciuskem a okolím:

           

Celodenní výlet jsme zmákli během odpoledne.