První noc se chystáme strávit v hostelu pro tzv. backpackers, což je výborná věc, rozšířená po celé Austrálii. Na letišti mají infotabuli s free telefony na jednotlivé ubytovny, které nabízejí ceny od 15 $/noc, což je ovšem pro minimálně třídenní pobyty. Jedno přespání vyjde na 21 dolarů, v ceně je i snídaně (erární čaj, kafe, chleba, máslo a džem, vločky apod.). Soukromé potraviny si každý uschovává ve zvláštních policích s upozorněním, že kdo ukradne cizí jídlo, bude okamžitě vyhozen na ulici. Do hostelu Kanga poblíž King Cross metro station se dostáváme shuttle busem za 10 $/os. Okolí King Cross je vyhlášeným pařícím centrem. Spousta hospod, pivo teče proudem i přímo v ubytovně, potácela se tam spousta kluků, s lahváčema v ruce chodili i na záchod a popíjeli i za chůze po schodech. My vyrazili na noční obhlídku Sydney. Obhlížíme půjčovny aut, shodou okolností hned kousek od našeho nocležiště. Večeříme v thajském bufáči. Po návratu se osprchneme a uléháme. Ráno necháváme batohy v hostelu a vyrážíme přes katedrálu St. Mary do botanické zahrady. Rádi bychom se v předstihu seznámili s místní florou, abychom při závodě věděli do čeho polezeme. Většinou tam ovšem mají jen stromy a keříky, nicméně i ty stojí za shlédnutí. V Austrálii je všechno jinak. Třeba sosna s překrásným jehličím, je ve skutečnosti dub, jehož lístečky v místních podmínkách zjehličnatěly. Tušíme, že v lese to určitě bude méně parkové. Fotím ptactvo a flying foxes (druh netopýra):
poté se poměrně dlouho pokoušíme objevit živoucí zkamenělinu Woolemi pine. Ta měla vyhynout před 200 miliony let, jenže v Austrálii se exotickým věcem daří, cca 100 exemplářů nějak zapomnělo vyhynout a vyskytuje se ve volné přírodě. V Sydney mají stromek malinký, rafinovaně ukrytý v houští uprostřed křižovatky. Jitka ještě obchází sem a tam strom přání, do tréninkového deníčku si zapisuje 6x 20 metrů. Já si odmítám cokoli přát, stejně je to kopie původního stromu, který už dávno pokáceli.
Obcházíme Opera house. Zdálky vypadá opravdu nádherně, zblízka mne překvapuje masivními betonovými základy. Betonárkám se v Austrálii vůbec daří.
Naloďujeme se na ferry, která nás vysadí u ZOO (39 AUD včetně vstupenky). Tu ovšem nikdo nekontroluje, asi tam nechodí moc Čechů. Zvěř se před námi dovedně schovávala, jen ptakopysk se zrovna pářil. I plaché zvíře může být exhibicionista, to znám. Základní seznámení s místní faunou včetně hadů máme za sebou:
Před ZOO potkáváme první australskou ještěrku:
Spěcháme pro auto, úplně náhodou si vybíráme nejlevnější firmu, Bayswater Car rental. Toyota Corola hatchback stojí 30 $/den včetně pojištění, spoluúčast při nehodě 200 $, 10 $ za druhého řidiče a 20 $ záloha na nezaplacené mýtné. S hrůzou zjišťujeme, že nemá manuální převodovku. Jíťa je ale zkušená řidička, i přes poměrně hustý provoz se jí daří opustit město. Míříme do Blue Mountains, cestou platíme dálniční mýto (2.10 $), míjíme rafinerii Penrith a přijíždíme ke bráně prvního národního parku poblíže Glenbrooku. Závora zavřená, stavíme stan na parkovišti nedaleko železnice. Před usnutím přemýšlím nad tím, zda se nějaká jedovatá potvora dokáže dostat do stanu, popř. prokousnout celtu i spacák. Ale nic se nepřiplazilo, neměly o nás zájem.