Tojnárkovo stinné stránky
Po snídani jsme vyrazili na pohodovou dopolední koupací vycházku. Nejprve jsme zašli na Florence Falls Lookout (GPS souřadnice: S13.09860° E130.78382°).
Poté jsme pokračovali po stezce podél Florence Creek směrem k Buley Rockhole (GPS souřadnice: S13.11343° E130.78560°). Cílová lagunka nebyla daleko, ale zdrželi jsme se četnými odbočkami k vodě, byl by hřích nevyužít překrásných tůní k příjemnému osvěžení v dopoledním vedru.
Mezitím už k Buley Rockhole dorazilo poměrně dost lidí, od parkoviště to měli jen pár metrů. Naštěstí v potoce se rochnilo pouze několik mladých, většina návštěvníků zůstala na břehu. Jejich chyba.
Zpátky jsme se vraceli kousek stejnou cestou až k odbočce Shady Creek Walk, která obchází kopec a pak se stáčí k jezeru, do kterého padají Florence Falls (GPS souřadnice: S13.09919° E130.78358°). Nádherné místo, ale asi je lepší si tam zajít po ránu nebo navečer, když opadnou davy. Ale zas tak strašné to nebylo, prostě normální koupaliště.
Po vykoupání jsme vystoupali 160 schodů a byli jsme zpět u auta v kempu.
Vzápětí jsme vyrazili vstříc termitům, kteří si v Litchfield National Parku staví Magnetická termitiště, která jsou orientována přibližně severojižním směrem, aby minimalizovala dopad slunečního svitu.
Kromě kompasoidních termitích příbytků jsme si zde mohli prohlédnout též impozantní, několik metrů vysoká termitiště, nazývaná Cathedral Termite Mounds.
Následoval přejezd do Katherine Gorge. Po 35 km jsme zastavili v parku městečka Batchelor a poobědvali. Potřebovali jsme se dostat na Stuart Highway, ale na kruháči za městem jsme se napojili na asfaltku, která se časem proměnila v úzkou unsealed road. Projížděla zajímavou krajinou a na dálnici bychom se po ní také dostali, ale nechtěli jsme riskovat a vrátili jsme se (21 km zajížďka).
Na Stuart HWY platí maximum 130 km/hod., a mezi Katherine a Alice Springs dokonce převažují úseky, na kterých rychlost není omezena vůbec. Stav vozovky však docela často nebyl zrovna ideální, raději jsem držel těch 130, při kterých se ještě dal ustát nájezd do asfaltu zdeformovaného koly náklaďáků. Na dálnici panoval čilý provoz, zejména v protisměru, kde projížděly kolony armádních vozidel. Potkávali jsme je po celý týden, jakoby na severu vypukla válka. Něco takového jsem zažil naposledy loni v Číně :-). Byl jsem rád, že je nemusím předjíždět, stačily mi pomalé karavany s náklaďáky. Vidět přes ně nebylo, dvouproudová silnice se vlnila, každé předjíždění byl pěkný adrenalin. Ale zvládnul jsem předjet i Road Train, 54 metrů dlouhou soupravu náklaďáku se 4 vleky (vlnily se za ním jako had), na který potřebujete mít min. dvoukilometrové volno v protisměru. Musel jsem ale pěkně šlápnout na plyn (153 km/hod.).
Došlo nám pečivo, sjeli jsme tedy na nákup do městečka Pine Creek. V neděli už krámek příliš široký výběr nenabízel, naštěstí měli aspoň pita chléb. Vedlejší putyka sloužila zároveň jako veřejné WC, a místní terarista nám ochotně ukázal svou sbírku hroznýšů.
V Katherine jsme dotankovali plnou nádrž.
Od původního záměru zaplatit si overnight bush camping za 6.6 $/os. a vyrazit před setměním přespat do buše, jsme museli ustoupit, v době našeho příjezdu do Nitmiluk Gorge Caravan Park (GPS souřadnice: S13.10304° E130.84491°) už byla tma.
Za vyšší cenu (14.50 $/os.) se nám dostalo kompletního servisu (sprchy, el. zásuvky i plynové barbeque stoves…). Jen mne trošku vyvedlo z míry, když jsem zjistil, že žába a ještěrka ve dřezu umyvárky nejsou gumoví, ale živí. Než jsem se vrátil s foťákem, ještěrka zmizela.
Na alobalu, položeném na plotnu BBQ trouby, jsme si k večeři usmažili lunchmeat, dobili jsme všechny baterky, doplnili zásoby pitné vody a šli spát.