Tojnárkovo stinné stránky
Posnídali jsme a pokračovali dál do rudého středu Austrálie, který oplývá spoustou bizarních šutráků. Jako první se nám do cesty připletly Devils Pebbles (Kunjarra). Nachází se jen kousek od Stuart Highway, jenže my nevěděli jak přesně daleko, a řešili jsme, zda náme v nádrži dostatek benzinu na dojezd k pumpě v Tennant Creek (GPS souřadnice: S19.63638° E134.19245°). Dle výpočtů jsme asi nějakou rezervu měli, jenže poměrně nenápadnou odbočku na Pebbles jsme minuli, a dilema bylo vyřešeno :-).
S plnou nádrží jsme se vrátili 11 km a odbočili na prašnou a hrbolatou silničku, zřejmě upravovanou buldozery.
Tyhle šutříky jsou doporučovány jako předkrm před návštěvou Devil´s Marbles. Po pravdě řečeno, nic světoborného tam nenajdete, nicméně každé protáhnutí během dlouhých přejezdů přijde vhod. A zaujala mne zvláštní hnízda ptáků/vos? pod střechou informačního altánku.
Přejeli jsme do Tennant Creek, nakoupili si tam, a poté směřovali k další kamenné atrakci, Devils Marbles.
Tyhle balvany už na první pohled působily mnohem impozantnějším dojmem.
Po pěší procházce jsme popojeli do kempu Karlu Karlu (GPS souřadnice: S20.56776° E134.26441°), byl hned za rohem.
Zabrali jsme jedno z posledních volných míst, povečeřeli, a společně s Verčou vyrazili na podvečerní vycházku. Okolní skály jsou domorodci považovány za posvátné, a stejně jako na Uluru by se na ně nemělo lézt, ale stejně jako na Uluru se na ně leze. Slunce už bylo nízko nad obzorem a skály se zabarvovaly do ruda. V duchu jsem si říkal, že by bylo skvělé najít nějaké skalní okno, a přes něj sluníčko vyfotit. Neuběhla ani minuta, a mé přání se vyplnilo :-).
Zdejší skalní útvary nadchly nejen mne, ale i spoustu dětí ubytovaných v kempu. Být mladší, také bych si s nimi zahrál na schovku. A lahváčový skorelauf by tam byl rovněž skvělý :-).