Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pondělí 25. července - Kata Tjuta & Uluru Sunset
Ráno jsme sbalili stan a vyfotili si pouštní duby, jejichž listí spíše připomíná jehličí.
Poté jsme přejeli do Erlundy (GPS souřadnice: S25.19742° E133.20092°), poslední zastávky před opuštěním Stuart Highway. Potkali jsme tam Křižíka s manželkou, kteří jeli s cestovkou na Uluru, a na zdejší benzince měli snídani. Omrkli jsme pštrosí výběh a dotankovali plnou nádrž za cenu mnohem vyšší, než jsme byli doposud zvyklí. Jenže směrem do rudého centra Austrálie už bude jen dráž.
- Přejezd do Erlunda Road House (31 km, 16 min. jízdy)
Popojeli jsme na Mount Conner Lookout (GPS souřadnice: S25.30531° E131.93926°). Kromě pohledu na horu Mt. Conner, kterou si lidé pletou s Uluru, si z vyhlídky na druhé straně silnice můžete vyfotit také solné jezero a hlavní cíl dnešního výletu, skály Kata Tjuta (Olgas). Honzíka zde zaujal zákaz dronů.
- Přejezd na Mount Conner Lookout (139 km, 1:21 hod. jízdy)
- Procházka po Mount Conner Lookout (240 m, 5 min. chůze)
Dalším přejezdem jsme se dostali na Kata Tjuta Viewing Area (GPS souřadnice: S25.35106° E130.78664°), odkud už uvidíte nejen Olgas, ale i Uluru.
- Přejezd na Kata Tjuta Lookout (139 km, 1:30 hod. jízdy)
- Procházka po Kata Tjuta Lookout (780 m, 28 min. chůze)
Na vstupní bráně Uluru-Kata Tjuta National Park jsme za 25 AUD/os. získali možnost pobýt v parku tři po sobě následující dny od 5:30 do 20:00 (mimo tyto hodiny vás rangeři vyženou). Pohoří Kata Tjuta, stejně jako Ayers Rock (Uluru), považují místní Austrálci Anangu za posvátné. Některé jeho části jsou nepřístupné, v jiných platí zákaz focení. A nesmí se tam pít alkohol. Ještěže my vezli pouze padesátiprocentní vodu :-).
Kolem 13:00 jsme zaparkovali nedaleko Valley of the winds (GPS souřadnice: S25.28460° E130.72594°), kde začíná okruh, či spíše smyčka, kam vyráží početné davy turistů. Už po pár metrech jim ale výlet může zhatit elektronická tabule “Hot weather closure point”, která vždy, když teplota vzduchu po 11:00 překročí 36°C, osmikilometrový trek automaticky uzavírá. Nám naštěstí svítila zelená, tudíž jsme si mohli užít procházku, kterou zpětně vyhodnocuji jako jeden z vrcholných zážitků našeho australského putování.
Trasa vedla podél potůčku s vodopádem. Po obou jeho stranách se tyčily mohutné rudé skály, které vodní a větrná eroze vymodelovala do roztodivných tvarů. Má fantasie se kochala rudou ponorkou, pruhovanými slepenci, i zkamenělými ženskými klíny. Mé asociace fungují též roztodivně, místo na nějakou babu, vzpomněl jsem si na Klapkův Kraktrek :-).
Po zdolání sedla jsme se dostali na druhou stranu Olgas, kde nás překvapily husté porosty kvetoucí zeleně. Potkali jsme tam i rangery, kteří vezli pitnou vodu do nádrže určené turistům.
- Přejezd do Valley of the winds (18.9 km, 15 min. jízdy)
- Procházka po Valley of the winds - WikiLoc (7.9 km, 2:38 hod. chůze)
- Procházka po Valley of the winds - OpenCycleMap (7.9 km, 2:38 hod. chůze)
Poté jsme přejeli na Kata Tjuta Sunset Lookout (GPS souřadnice: S25.29675° E130.70609°), kde jsme se rozloučili s Olgas.
- Přejezd na Kata Tjuta Sunset Lookout (3.6 km, 6 min. jízdy)
Posledním úkolem dne bylo vyfotit si západ slunce nad Uluru. Proto jsme na rozdíl od většiny lidí, kteří si fotí rudnoucí horu se sluncem za zády, zajeli na Sunrise lookout (GPS souřadnice: S25.36904° E131.06449°). Ani ne za půl hodiny bylo hotovo a obloha potemněla.
- Přejezd na Uluru Sunrise Lookout (56.6 km, 45 min. jízdy)
- Procházka po Uluru Sunrise Lookout (0.7 km, 28 min. poflakování i s večeří)
Už předem jsme byli rozhodnuti, že nebudeme nocovat v předraženém Ayers Rock Campground. V Uluru National Park vám však nikde jinde přespat nedovolí, tak jsme hodlali dojet na zrušené parkoviště za hranicemi parku, které jsme si vyhlédli již při cestě z Alice Springs. Ve tmě se nám však kýžené místo nedařilo objevit. Jezdili jsme pomalu sem a tam, občas odbočili z dálnice a zas se na ní vrátili, až jsme konečně uspěli a mohli zabivakovat (14.5 km od brány parku, GPS souřadnice: S25.22467° E131.06639°).
- Přejezd na parkoviště u Lasseter Highway (34 km, 1:08 hod. jízdy)
Já spal tradičně hned u vchodu. V oblasti žijí psi dingo, takže když mne v noci probudil šramot, měl jsem jasno: jdou po nás a chtějí nám něco sežrat, nebo se alespoň pokouší rozpárat stan. Jediné, co mne v tu chvíli napadlo, bylo praštit zvíře vší silou do čumáku. Namísto psího kňučení se ze tmy ozvalo: „Au, tati co blbneš?“. Verča se vracela ze záchodu. Ven se vysoukala tiše jak myška, aby nás nerušila, a její otec se jí za to odvděčil úderem pěsti do ruky. Ještěže jsme byli mimo domov, tudíž mne nikdo nemůže obvinit z domácího násilí :-).