Tojnárkovo stinné stránky
Asi bych měl vysvětlit, proč jsme se táhli ty stovky kilometrů do NP Gundabooka. Chtěl jsem navštívit nějaký park hluboko v Outbacku, a vybral jsem tenhle, jelikož v něm údajně žijí největší vačnatci Austrálie, klokani rudí. Ti jsou v Austrálii považováni za škůdce a loví se kvůli masu. Původně jsme měli přenocovat přímo uvnitř parku, neboť navečer a ráno bývá největší šance na setkání s divou zvěří. Bohužel už od Sydney jsme si vezli zpoždění, a i když výlety se nám podařilo absolvovat dle plánu, poslední přejezd jsme raději ukončili ještě před hranicemi parku. Do cíle naší cesty, Dry Tank kempu (GPS souřadnice: S30.51819° E145.71471°), už sice zbýval jen kousek, jenže nechtělo se nám riskovat závěrečný dojezd za tmy po nezpevněné silnici + nejistý nocleh. Tak jsme dorazili až ráno. Klokanů nás tam přivítalo dost, ale všichni byli šedí.
Ulevili jsme si na kempovní toaletě (do její mísy nesmíte pustit nic, co jste předtím nesnědli).
Vzrůstající teplota zahnala zvířata hlouběji do lesů. Pokusili jsme se je dohnat na Little Mountain Track, ale neměli o nás zájem. Očekával jsem, že po stezce dojdeme až na vrchol Little Mountain, došli jsme však pouze ke stejnojmenné vyhlídce na jednom z jeho nižších vrcholů (GPS souřadnice: S30.54032° E145.71190°). Naskýtal se odsud pohled na vrcholy pohoří Gundabooka.
Ani na zpáteční cestě jsme až na pár mravenců žádné živé tvory nepotkali, přitom nás příručka strašila výskytem Eastern Brown Snakes (pakobry).
Zkusili jsme ještě autem popojet po cestě, která z hlavní silnice odbočovala severním směrem, ale ani tam jsme žádného klokana neulovili. Ach jo, zase bude lunchmeat :-).
Poslední pokus jsem podnikl při zpáteční cestě. V autě na odpočívadle Ben Lomond jsem zanechal děti a vyrazil sám s foťákem do buše. Klusal jsem jen tak nazdařbůh zhruba jižním směrem, a po chvíli jsem skutečně v dáli spatřil stádo klokanů. Bohužel, oni mne zahlédli taky a odhopsali ještě hlouběji do lesů. Zanechal jsem marného snažení, vyfotil pouze stromy a kytky, a spěchal zpátky. Udržet směr při návratu nebylo jednoduché, stromy i světliny vypadaly všude stejně, naštěstí jsem se nezamotal.
Potřebovali jsme se vrátit zpět do Nyngan, tentokráte jsme zvolili okliku přes Bourke. Na oběd jsme zastavili na parkovišti u Mulga Creek Hotel (GPS souřadnice: S31.56327° E147.20019°).
Už cestou do Gundabooka jsme v Nynganu zaregistrovali zvýšenou hladinu zdejší řeky Bogan, při návratu už se ale vyloženě vylévala ze břehů. Někde asi docela mohutně lilo. Dotankovali jsme na staré známé benzince v Nyngan (GPS souřadnice: S31.56327° E147.20019°).
Dnes jsme potřebovali dojet co nejdále, pokud možno až za Blayney k odpočívadlu na Western Highway, které jsem si vyhlédnul na Google Maps. Byla to šichta. Před Orange se setmělo a dokonce i párkrát sprchlo. Vjeli jsme do hor. Navlhlá silnice se motala kolem 900 m nad mořem, venku bylo docela frišno. Naštěstí déšť postupně ustal, mně se podařilo neusnout za volantem, a tak jsme šťastně dorazili do cíle. Jenom jsme ho za tmy chvilku nemohli najít, neboť ležel na opačné straně dálnice. Až po otočení do protisměru jsme uspěli. Parkoviště se hodí opravdu jen pro nouzové přespání. Silničáři tam deponují hromady štěrku, všude po zemi se válí střepy a odpadky, které musíte před stavbou stanu odklidit. Po dálnici celou noc hučely kamiony, pro mne však bylo důležitější, že si mohu konečně lehnout. Navíc mne hřál pocit, že jsme dokonce získali i menší časový náskok oproti plánu. Z rogainingového pohledu byl náš výjezd do Gundabooka NP naprostý nesmysl (šílená zajížďka kvůli pár krátkým výletům), holt nejde úplně všechno naplánovat geniálně. Aspoň jsme se pěkně projeli a pořádně navýšili naší uhlíkovou stopu :-).
Přejezd na odpočívadlo u Blayney (356 km, 4:30 hod. jízdy, GPS souřadnice: S33.55839° E149.22555°)