Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Úterý 2. srpna - Návrat do Sydney
Ráno nás probudil poměrně čilý provoz, který jsme v této postranní uličce nečekali. Zjistili jsme, že spíme na nějaké cyklostezce, kam si docela dost lidí chodí zaběhat. Zřejmě cestou do práce, možná při návratu z noční směny :-). Nás si naštěstí nikdo nevšímal. Po snídani jsme objevili, že se nacházíme na historickém místě, kde kdysi založili první městečko v oblasti Jižní vysočiny, osadu Bong Bong. Zbyl tu po něm pouze pomník.
Beruší ozubení bolelo čím dál víc, tak jsme navzdory ranní špičce vyrazili směr Sydney. Zpočátku byla doprava poměrně plynulá, ale houstla a houstla, a někde kolem letiště už jsme se posunovali téměř krokem. Před odevzdáním auta v půjčovně jsme museli natankovat plnou nádrž. Po placené dálnici jsme se dostali skoro až k vyhlédnuté benzínce, ale těsně před ní jsme museli opustit tunel správným výjezdem a trpělivě se prošourat na místo určení.
- Přejezd na benzínku Caltex, Sydney, Cleveland St. (120 km, 2:04 hod. jízdy, GPS souřadnice: S33.89220° E151.21618°)
Závěrečný dojezd vedl po vedlejších ulicích, které už nebyly tolik zasekané jako hlavní městský okruh. Navigace do cíle jednoduchá nebyla, ale zvládli jsme to, tedy až na menší kufr přímo v půjčovně Bayswater Car Rental, kdy jsme netrefili správný vjezd a omylem projeli myčkou.
- Přejezd Bayswater Car Rental (3.8 km, 24 min. jízdy, GPS souřadnice: S33.87472° E151.22035°)
Auto jsme bez problémů vrátili a vydali se do Sydney City Hostel (GPS souřadnice: S33.88045° E151.20477°).
- Přechod do Sydney City Hostel (2.5 km, 32 min. chůze s batohy)
Dopoledne recepce fungovala, akorát od nás chtěli víc peněz, než za kolik jsme měli ubytování zabookované. Podivný podnik.
Vůbec ubytování v Sydney už není co bývalo. Zdá se, že všechny ubytovny mají centrálně nařízen zákaz konzumace alkoholu. Koho chytí, toho prý bez milosti vyhodí na ulici. Aspoň tam byl klídek.
Ihned po skončení ubytovací procedury jsme na internetové mapě pohledali zubaře. Super, pár set metrů od hotelu se nachází Sydney Dental Hospital. Naše radost však byla předčasná. Když jsme si vystáli frontu v kartotéce, slečna za přepážkou nám sdělila, že pokud nemáme australskou pojišťovací kartičku, tak nás zde neošetří ani za peníze. Poprosil jsem jí, ať nám tedy poradí, kam se máme obrátit, jenže to prý nesmí. Doporučila nám vyzkoušet kouzelné sluchátko v čekárně, jednosměrný telefon, který když zvednete, tak zvoní, dokud nějaká sestra nevyměkne a hovor nepřijme. Před námi tam čekali tři lidi, jenže na řadě byl nějaký šílenec, který se tam vykecával odhadem asi 40 minut. My se dostali na řadu cca po hodině. Opětovně jsem vysvětloval, že jsme turisté z ciziny, nemáme pojištění a mé dítě potřebuje akutně ošetřit. Trošku mne vyvedli z míry dotazem, zda moje dcera je či není Aboridginka. Domluvili jsme se, že Verču sice ošetřit nemohou, ale že jí pošlou na oddělení, kde se na ní podívají. Nejprve jsme museli na přepážce založit registrační kartu. Nadiktovali jsme do ní veškeré možné údaje a opětovně popřeli Verčino Aboriginství. Možná jsem měl zalhat, ale přišlo mi to nepatřičné. Verče se mezitím udělalo špatně a vodou ze žaludku jim pokřtila koberec. Nikdo se nečílil, asi nic neobvyklého.
Konečně nás vzali do nějaké čekárny, kde jsme si zase poměrně dlouho pobyli, než nás pozvali dovnitř. Ocitli jsme se v neskutečné továrně na opravu zubů. Představte si pár desítek metrů dlouhý open-office plný zubařských křesel, oddělených od sebe pouze paravany. A tam se vrtá, trhá, plombuje…
Doktorka si Verču prohlédla, a sdělila nám, že má chrup opravdu pořádně zanícený, ale bohužel, oni jsou oddělení pro dospělé, a ošetřit jí nemohou. Alespoň jí předepsala antibiotika, která snad zánět zaženou.
Húúú. Strávili jsme v tom socialistickém bordelu 2 hodiny a šest minut, a získali pouze jeden recept. Ok, přešli jsme do nejbližší lékárny a prášky koupili. Naštěstí zabraly hned druhý den (nebo placebo efekt?), takže let domů už probíhal relativně v pohodě.
- Návštěva Sydney Dental Hospital (2.4 km, 25 min. chůze + 2 hod. čekání, GPS souřadnice: S33.88354° E151.20815°)
Cestou do hostelu jsme se ještě stavili v obchoďáku a nakoupili část suvenýrů. Poté jsme Verču nechali odpočívat na posteli a ve dvojici s Honzíkem vyrazili do města. Lilo jako z konve, ale přišlo nám škoda zůstat sedět na zadku.
Už za tmy jsme pěšky došli až na pobřeží a vyfotili si budovu slavné opery. Při návratu zpět se proti nám valily proudy návštěvníků představení. Vytrvalý déšť přeměnil chodníky i silnice v potoky, a oni je v kvádrech a večerních róbách museli přebrodit. Dámy v lodičkách měly samozřejmě výhodu :-).
- Procházka k Sydney Opera House (8.7 km, 1:49 hod. chůze, GPS souřadnice: S33.85710° E151.21503°)
Po návratu na hotel jsme tajně zlikvidovali poslední hlty slivovice a šli spát. Já se tedy moc nevyspal. V chladném počasí posledních dní jsem pěkně prostydl, a nejvíce to odnesla ramena. Každý pohyb ruky mi přinášel nesnesitelnou bolest. Nemohl jsem ležet ani na levém, ani na pravém boku, na břiše ani na zádech. Tak jsem se převaloval a hledal polohu, která bolí nejméně.