Tojnárkovo stinné stránky
Po snídani vyrážíme oklikou okolo sjezdovky na modrou turistickou značku k rozcestí Podolánky. Na radu mé kamarádky se spouštíme do soutěsky říčky Čeladenky, přesné místo nacházíme s pomocí mapy pro orientační běh. Voda tu vymlela zajímavou průrvu skrz skálu.
Za soutěskou odbočujeme ze zelené značky a stoupáme málo používanými stezkami k samotě Zadní Mečová. Potkáváme tam několik hříbků, které bohužel musíme nechat v lese.
Pokračujeme po červené přes sedlo mezi Kladnatou a Grapou. Na křižovatce v Hlavaté přecházíme mezinárodní silnici a stoupáme údolím Rožnovské Bečvy. Nejprve po žluté, pak odbočujeme na divočejší zablácenou neznačenou pěšinu. Rodinka se odmítá čvachtat, tak se po ní bahním jen já sám. Užívám si šplhání do svahu divoké soutěsky až ku prameni. Ostatní divočinu obchází po cestě. Na prameni visí kontrola dogtrekingového závodu. Po červené dobýváme vrchol Vysoké, kde chvilku odpočíváme.
Odteďka se budeme držet mé oblíbené hřebenovky. Na doporučení další děvuchy zpod Beskyd (nezklamala) si dopřáváme oběd na terase hotelu Súkenická s nádherným výhledem do kraje. Šplháme na “povinnou” rozhlednu Čarták a zkontrolujeme rovněž pramen Vsetínské Bečvy. Zrovna mu natírají stříšku. Poté bez zastavení procházíme zpustlou Bumbálkou, ale neodoláme pozvánce vývěsního štítu Masarykovy chaty na Beskydě. Na venkovním posezení se jen lehce občerstvujeme před závěrečnými dvěma kilometry k chatě Kmínek. Dnes budeme spát na Slovensku, kde srnky dávají dobrou noc. A mají tam i bazén, protipožární nádrž, která v létě slouží jako koupaliště.
Před spánkem ještě skvěle povečeříme, i na borovičku došlo :-).