Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Sobota 24. července – Trojmezí Čechy - Slovensko - Rakousko + přejezd do Hodonína
Na hotelu jsme zjistili, že Verča potřebuje koupit pláštěnku, takže ihned po vyzvednutí kol v půjčovně na nádraží jsme zajeli do Sportisima. Tento krátký prolog se trošku protáhnul. Po pár kilometrech jízdy, naštěstí v malé rychlosti a na rovině, se u Verčina předního kola uvolnil špatně utažený drát a vytvořila se osma, se kterou se jet nedalo. Okamžitě jsme to na nádraží reklamovali, bicykl nám vyměnili a ujistili nás, že za opravu nic platit nebudeme.
- Trasa shánění pláštěnky (9.5 km/141 m převýšení/0:38 hod. jízdy, 0:29 hod. zastávek)
Vyjíždíme s pořádným zpožděním, asi ve tři čtvrtě na dvanáct. Fotím ceduli vyzývající k udržování pořádku, ale jen v létě :-).
Kousek za cedulí vjíždíme do brány obory Soutok a po chvilce dojíždíme k bývalému hradišti Pohansko. Zde najdete zrekonstruovanou velkomoravskou polozemnici a empírový lovecký zámeček, který postavili Lichtenštejnové na začátku 19. století. Mimo jiné ho údajně využívali i jako útočiště při milostných hrátkách. Dnes nabízí muzeum a funkční bufet(y).
Odbočujeme k jihu a po chvíli se napojujeme na Hraniční cestu, tzv. Signálku, na které kdysi pohraničníci lovili lidi, kteří chtěli uprchnout z komunistického Československa na západ. Kolem nás se rozkládají polootevřené lesy se spoustou výrazných starých dubů, ozdobených jmelím, a často i čapím hnízdem. Tolik čápů pohromadě jsem v životě neviděl, tady je snad ani nemá cenu chránit :-). Od průjezdu jižní branou obory už jedeme souvislým lužním lesem. Stezka odbočuje na úzkou dřevěnou hať. Míjíme historický hraniční kámen.
Odsud už zbývá jen pár set metrů k soutoku Dyje a Moravy, přičemž obě řeky by dle mých informací měly být mělké a s mírným proudem. Na místě zjišťuji, že prudké deště minulých dnů oba toky pěkně rozvodnily a původní záměr dobrodit se až k Trojmezí s GPS v ruce není realizovatelný. Na rakouské straně sice dva rybáři stojí ve vodě po kolena, ale když se spolu s Verčou ponoříme do klidněji vypadajícího koryta Moravy, okamžitě jsme přinuceni pořádně zabrat, aby nás proud neunesl někam k Dunaji. Snažím se plavat směrem doprostřed toků, kde jsem si vytyčil kýžený hraniční bod, ale nakonec se spokojuji s dosažením mělčiny u rakouského břehu. Na této kose z naplaveného písku rybařili ti Rakušáci. Ani návrat proti proudu Dyje není zadarmo, nakonec ale oba dva nacházíme místo, ze kterého se dá vylézt na břeh.
- Trasa Břeclav - Trojmezí (19 km/209 m převýšení/1:24 hod. jízdy, 1:59 hod. zastávek, plavání atp.)
Po krátkém občerstvení se vracíme zpět do obory a rozdělujeme se. Páni kluci se vydávají po Jiklínské cestě, která se klikatí západně od standardní cyklostezky podél Moravy, po které vyráží holky. Ani já s Honzou však nechceme o tuhle projížďku přijít, tak si přidáváme 20 kiláků navíc tam a zpět k bodu, kde jsme se rozloučili s děvčaty. Nevím proč, proti proudu se mi jede lépe. Není čas na pořizování fotek, makáme za babama. Počkaly na nás v Mikulčicích, a spolu s nimi i bufet. Ještě než zavřeli, dopřáli nám pivo a limonádu.
- Trasa Trojmezí - Mikulčice (49.7 km/583 m převýšení/2:33 hod. jízdy, 0:19 hod. zastávek)
D cíle dnešní etapy zbývalo už jen necelých 8 km.
Po bleskovém ubytování v ubytovně Kubra spěcháme do města na večeři. Sprcha počká :-). Po vyfocení kostela na náměstí jsme objevili super indickou restauraci Taste of India, kde fakt skvěle vaří.
Sprcha s plným bříškem je super, jenomže voda začala padat také z nebes. A slejvák to byl řádný, parkoviště před ubytovnou proměnil v rybník. Doufáme, že zítra se počasí umoudří.
- Celá trasa Břeclav - Trojmezí - Hodonín (75.8 km/1046 m převýšení/3:12 hod. jízdy, 2:59 hod. zastávek, plavání atp.)
- Všechny fotky Trojmezí - Hodonín
- Zpět na news