Tojnárkovo stinné stránky
Lilo bohužel i ráno, což znamenalo snídani na ubytovně a odložení startu etapy až na jedenáctou hodinu. Ještě trochu krápalo, ale než jsme dojeli k řece Moravě, Svatého Petra přestalo kropení bavit a dovolil nám sundat pláštěnky. Měl jsem štěstí a vyplašil žlunu, vyfotit se nechal až rybníček s lekníny těsně před Rohatcem.
Pokračovali jsme přes Rohatec k Národní přírodní památce Váté písky. Ty na první pohled moc pouštně nevypadají, jsou zarostlé travou a malými borovičkami. Písčité cesty ale už Dakar připomínaly silně, ostatně úseků, kde se muselo máknout, nebo dokonce slézt z kola, jsme si po celý den užili dost. Místní písek zde i těží.
Po cyklostezce jsme dojeli do Bzence, kde chcíp pes. Většina hospod byla zavřená, zbytek beznadějně obsazený. Objeli jsme si kolečko přes zámecký park s Bzeneckou lípou a nakonec se uchytili na zahrádce restaurace Beta.
Chvilku jsme poseděli a rozhodli se vyjet na kapli Starý hrad nad městem, odkud je nádherný výhled, dokonce vylepšený možností vylézt na věž. Poté už nastal čas k návratu. Znovu nás čekal průjezd vracovskými dunami s výzvou v podobě téměř nesjízdných písčitých cest. Od Žižkova dubu už se ale jelo docela dobře, i když síly ubývaly.
K Hodonínu jsme se přibližovali ze strany, kde podle mapy v červnu letošního roku začínalo tornádo. V této oblasti už ho připomínají pouze olámané větve stromů a zákazové cedule.
Zastavili jsme se v Kauflandu a na ubytovnu jsme dojeli až v osm večer. Všichni padli a odmítli se mnou zajít na večeři. Tož jsem vyrazil sám, ale uchytil jsem se už jen v kebabárně. Poté jsem navštívil minipivovar Kunc, odkud mne po vypití jednoho Šviháka vyhnali.
Na náměstí hrála dechovka k tanci a stánek nabízel dva moky vyráběné ve druhém hodonínském minipivovaru Křikloun. Naštěstí nalévali nejen tancujícím důchodcům. Ptal jsem se výčepáka, jak je možné, že se jak v Břeclavi, tak v Hodoníně uživí dva minipivovary. Prý nejde pít pořád jen víno, občas je třeba kyselinku spláchnout. Druhý kalíšek jsem si raději odnesl do parku u Staré Moravy, kde už hudba nerušila.