Tojnárkovo stinné stránky
Poprvé se nám podaří na kola nasednout už ráno v osm. Po snídani v předem vyhlédnuté pekárně (Bachan, ul. Dolní Valy) a pokračujeme přes průchod pod nádražím na severozápad směrem k místní ZOO. Tam poprvé potkáváme obydlenou oblast zasaženou tornádem. Focení mi připadá nepatřičné, tak jen pozoruji. Zdá se mi, že nižší budovy většinou přežily jen s menšími škodami a vše, co mělo patro, přišlo o střechu. Všechny kůlny a další subtilní budovy samozřejmě živel rozmetal. Raději pokračujeme dál Baaderovou alejí k soustavě chovných rybníků, mezi které rybníkář nacpal cyklostezku a ještě koryto říčky Kyjovky.
Následuje občerstvení u studánky Kohůtek. Jedná se o vrt na odvodnění lignitu 130 - 150 m hluboký, který vznikl z průzkumového vrtu při vyhledání podzemních zásob ropy a zemního plynu. Přesto je vyhledávaným zdrojem chutné a nezávadné vody, jejíž kvalita se kontroluje 1x za čtvrt roku.
Odbočujeme na modrou turistickou značku, po 600 metrech ale volíme zkratku, lesní cestu směr Dolní Bojanovice. Ještě před vesnicí, u křížku pod kompresorovnou zemního plynu, se rozdělujeme. Děvčata jedou dle původního plánu po asfaltu. Já s Honzíkem šplháme prohlédnout si plynárnu na kopci, sjíždíme po drncavé panelce do Bojanovic a následně si špiníme kola terénní vložkou po zelené a modré značce do Nechor. Bláto z bicyklů nám opadalo již během sjezdu po žluté do Prušánek.
V pivovaru Moravský Žižkov dojíždíme těsně před dvanáctou, Dáša s Verčou už tam na nás čekají. Plánovaný oběd se ale nekoná, dnes bohužel nevaří. Naštěstí aspoň pivo stihli navařit :-). Na lačno polykám tři různé škopky z místní nabídky. Neurazily, ani moc nenadchly.
Pokračujeme cyklostezkou na Velké Bílovice. Ještě před vesnicí zastavujeme ve Vinařství Petr Skoupil na mírně opožděný oběd. Po skvělém jídle a výtečném víně z jejich produkce se mi ani nechce jet dál. Přemáhám lenost, dokonce si všichni odsouhlasíme prodloužení trasy přes vrch Zimarky. Cestou potkáváme jedinou kapličku na Moravě, kde je zakázána skládka odpadu :-). Můžete se tam i opláchnout užitkovou vodou z kohoutku.
Na parkovišti, kde se v lepších dobách můžete občerstvit vínem z Bilovského sudu, nás vítá jen pomník vinařů, poučná cedule a vratká rozhledna. Ve větru se docela kývá, přiopitějšímu člověku by se na ní mohlo udělat šoufl, ale je z ní překrásný výhled na Pálavu a okolní vinice.
Už jen kilák zbývá na Zimarky, vršek, který se svými 262 m.n.m představuje strategické místo s rozhledy na Dolnomoravský a Dyjskosvratecký úval. Traduje se, že římská desátá legie, tábořící u Mušova, zde měla svůj strážní oddíl. Tyto domněnky podpožil i nález honosné římské dvouplamenné lampy v přilehlé vinici. V letech 2001-02 byla těsně pod vrcholem postavena kaple sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana. Až ve třetím tisíciletí se tak podařilo dokončit stavbu, jejíž základní kámen byl vysvěcen již 8. září 1945.
Následuje sjezd do Rakvic, limonáda v restauraci Beseda a výjezd k rozhledně Maják na Přítlucké hoře, kde štáb České televize připravoval reportáž o moravských vinicích. Dole na stole měli položeného drona, místo natáčení se ale jen váleli v posledním podlaží vyhlídky a ještě si z nás dělali srandu, že jim to platíme z našich daní. Fotím vinice a Novomlýnskou nádrž s Pálavou, poté sjíždíme do Zaječí.
Zbývá nám poslední “kontrola” dnešního dne, Rozhledna Dalibor na vrchu Kalvárie. Z ní vidíme jako na dlani Pálavu, nádrž Nové Mlýny, ale také velkokapacitní napajedlo Vinařství U Kapličky s obrovskými plochami parkovišť. Raději si ani nepředstavuju, jak by tady bylo plno, kdyby neřádil COVID.
Z Kalvárie odjíždíme oklikou na Šakvice a podél pobřeží Nových Mlýnů se blížíme do cílového kempu v Pavlově.
Po ubytování v chatce kempu vyrážíme na večeři do vsi nad kempem. Usedáme na zahrádce restaurace Bobule. Ceny nadprůměrné, pokrmy průměrné. Cestou dom si ještě dáváme panáčka v kavárně Vinum Via.
Trasa Kalvárie - Pavlov (13.1 km/73 m převýšení/0:53 hod. jízdy, 0:11 hod. zastávek)
Celá trasa Hodonín - Zaječí - Pavlov (64.4 km/978 m převýšení/4:59 hod. jízdy, 4:41 hod. zastávek)