Tojnárkovo stinné stránky
Na poslední úsek našeho výletu vyrážíme o půl deváté, abychom v klidu stihli vlak s odj. ve 14:07 z Břeclavi. Nikde se moc nezdržujeme, i areálem lednického zámku jen prosvištíme.
První občerstvení si dopřáváme v bufetu u Janova hradu.
Pokračujem dál a zastavujeme až v břeclavském bistru Fredy’s na oběd. Vařili tam obstojně.
Jízdenky máme koupené, teď už jen vrátit kola do půjčovny. Neočekávám problémy, vše máme v cajku, jenže mýlil jsem se. Na pokladně mi chtějí strhnout dvě stovky za opravu drátů Verčina bicyklu. Marně se snažím se v půjčovně vysvětlit, že chyba nebyla na naší straně, a že nám to, slovně, uznal i chlap, co nám kola vydával. Nemůžu se nijak bránit, vrací mi jen část složené zálohy. Docela jsem se rozčílil, ale mé odhodlání napsat stížnost vzalo za své ještě než jsme opustili Břeclav.
Poučení - půjčovnám Českých drah se vyhýbejte jako čert kříži. Vyfasujete tam laciné kolo, které není zrovna vzorně udržované, a někdy se na něm můžete i zabít. A ještě vám železničáři budou tvrdit, že je vše OK, protože před půl rokem kolo prošlo řádnou revizí. Hned mne napadla souvislost s počtem železničních nehod, ale to se určitě mýlím. Nebo ne?
Ani tahle černá kaňka však nemohla zkazit dobrý pocit z hezkého rodinného výletu. S jedním přestupem v Ústí jsme domů dorazili kolem 21:00.