Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Úterý 20. října – Odlet z Lhasy, první den v Lijiangu
U příležitosti pondělního výklusu jsem si konečně s pomocí internetu udělal alespoň částečný pořádek v horstvech Tibetu. Na jih i na sever od Lhasy se zvedá pohoří Nyenchen Tanglha, kolem jeho nejvyšších vrcholků jsme projížděli vlakem v neděli ráno. Patří do tzv. Transhimalájského horského pásma. Mohu potvrdit, že když tam člověk vyběhne nad 3800 m, tak se cítí tak trošku v transu, ale o tom už jsem psal v minulé reportáži :-).
Samotný Himálaj začíná až jižně od řeky Yarlung Tsangpo, což je tibetský název Brahmaputry. Všichni, kteří se mnou jeli autobusem na letiště v Lhase, si jistě pamatují, jak jsem na ní nadšeně upozorňoval. Kdybych tušil, že jsme se v tu chvíli ocitli v oblasti Himalájí, upozorňoval bych ještě nadšeněji. Teď sice lituji, že jsem si neudělal pečlivější přípravu, ale na druhou stranu, někdy je lepší nevědět. Předpokládám, že by nás totiž Brko nechal s Křižíkem svázat do kozelce, abychom mu neodběhli na hodinový výklus nad letiště :-).
- Trasa busu na letiště Lhasa (61 km, 60 min. jízdy)
Na odlet do Lijiangu jsme si totiž museli docela dlouho počkat. Podání zavazadla sice nebylo vůbec jednoduché, jelikož čínské letecké předpisy nedovolují v zavazadlovém prostoru přepravovat žádné baterky, akumulátory, energobanky atp. Na palubu s nimi kupodivu smíte. Já se s elektromateriálem samozřejmě nechtěl tahat, tak jsem to zkusil. Detektor však nespal, spustil výstražný signál a rozblikal červené světlo. Ok, vytáhnul jsem všechny baterky a vrátil batoh na pás, jenže zas neprošel. Vypnutý, pár dní nepoužívaný mobil, má samozřejmě také baterii. Při třetím poplachu policajt už jen rezignovaně mávl rukou, a nechal bágl projet. Já si lámal hlavu, co asi jsem ještě zapomněl vyndat. Pravděpodobně čelovku s akumulátorem, a možná i něco dalšího.
Až tady na letišti jsem se pokoušel dohnat, co se mi ve městě nepovedlo. Koupil jsem si šrůtek uzeného jačího masa, mňam. Odeslal jsem pohled domů (došel po 55 dnech, už jsem byl dávno doma). A v kavárně jsem si objednal pravý slaný tibetský čaj s jačím máslem. Bohužel, jazyková bariéra mi dopřála pouze obyčejného čaje, i když chutného a draze zaplaceného.
Během celého zájezdu jsem měl v letadle smůlu na sedadlo v uličce, a ani tento přelet nebyl výjimkou. Jen přes dvě sedadla jsem pozoroval, jak se vznášíme nad Himalájemi, indickým Pradeshem a Barmou.
Při výstupu z příletové zóny nám kontrolovali soulad zavazadel a zavazadlových lístků. Můj už mezitím skončil v koši, nezbylo mi než jej vyndat a znovu nainstalovat.
Nasedli jsme do autobusů, které nás zavezli nejprve k check pointu, kde každý návštěvník platí za vjezd/vstup do města Lijiangu. Ubytovali jsme se v Lijiang International Hotel (GPS souřadnice: N26.87610° E100.22607°).
- Trasa busu do hotelu (30 km, 46 min. jízdy)
Čekal tam na nás Jarda Kačmarčík, který v Číně mapuje a organizuje zájezdy pro Švédy. Na zítřek pro nás připravil sprint ve starém městě. Získali jsme od něj pár užitečných rad a hned jsme se je vyrazili ověřit.
Severně od hotelu přecházíme frekventovanou ulici a stoupáme nahoru k View Pointu, ze kterého je vidět moderní část Lijiangu, ale hlavně pohoří Mount Yulong/Shanzidou/Jade Dragon Snow Mountain (5596 m).
Pokračujeme dál do kopce, platíme vstupné do Lion hill parku (50 yuanů). Prý zbytečně, místní tam chodí přes díry v plotě. Na vrcholu kopce poměrně nedávno vztyčili pagodu Wanggu Tower, ze které je krásný výhled na pohoří Yulong a staré město. Pavilonky před pagodou jsou vyzdobeny sochami a malbami v pestrých barvách, trošku mi to připomínalo umění, kterým kolotočáři okrašlují pouťové atrakce.
Sestoupili jsme dolů směrem ke staré čtvrti a noříme se do spleti křivolakých uliček, schodišť a kanálů. Motaly se v nich mraky Číňanů, ale potkali jsme i pár desítek “bělochů”. Ve Lhase jich bylo mnohem méně.
Ceká historická čtvrť je napěchována rozličnými stánky, ve kterých si můžete koupit suvenýry, občerstvení, nebo dokonce turistický zájezd. Zaujalo mne vodní soukolí na Li River. Při pozornějším pohledu jsem si všimnul, že velké kolo slouží jako čerpadlo vody do dřevěného koryta nad ním.
Neustále kupujeme nějaké chuťovky na špejli. Setmělo se, a v potemnělých uličkách vám babky za babku usmaží všelijaké dobroty přímo před vašima očima. Vše je chutné, jenom s bramborama se Číňani nějak neumí porovnat, vždycky vám je naservírují polosyrové.
Naše namlsané žaludky se dožadují večeře, tak jsme navštívili prostornou velkovýkrmnu. Jen s obtížemi se nám tam podařilo najít volný stůl pro osm lidí, ale ještě těžší bylo vybrat si ze široké nabídky pokrmů. Každý si dáváme něco jiného, aby večeře byla co nejpestřejší. Okusili jsme mj. nakládané houbičky, smažené červíky, já si dal výborně kořeněnou rybu s tradičně nedosmaženými hranolkami.
Po jídle se vracíme zpět do hotelu. Na okraji centra davy turistů konečně prořídly.
