Tojnárkovo stinné stránky
Vrátili jsme se do hotelu Howard Johnson, tak jsem si ho vyfotil. Do objektivu se mi ale celý nevešel, po obvodu má několik vchodů, každý se zvláštní recepcí.
Odpoledne jsme zajeli busem omrknout centrum Kunmingu. Brko nás varoval, že žádné centrum města už vlastně ani neexistuje, a měl pravdu. Asanace ho již kompletně zlikvidovaly. Ale bourá a staví se dál a dál. Z busu si fotím výstavbu mrakodrapů a zregulované koryto řeky (přirozené břehy v čínském městě nehrozí).
Město leží v tropech, a zdálo se, že vody zde na rozdíl od Pekingu mají dostatek.
Dojeli jsme někam jižně od 2. městského okruhu. Nebylo kde zaparkovat, museli jsme vyskákat před nějakým hotelem.
Kunming bývá nazýván “městem květin”. Marně jsem přemýšlel proč. Číňané si na kytky docela potrpí, ale tady jsem jich během našeho krátkého pobytu viděl určitě méně než v jiných městech. Naším cílem bylo dojít do nějakého parku, zahrady… V mapě jsme si našli zelený flek, a vydali se směrem k němu. O pár bloků dále nám ale cestu zatarasilo obrovské staveniště. Rozhodli jsme se skrz něj projít, neb jsme nevěděli, kudy a zda vůbec ho lze obejít.
Budovatelé si nás naštěstí nevšímali, a na druhé straně jsme prošli brankou, a byli skoro u cíle.
Park byl oplocený a ještě za řekou. Tu jsme překonali po mostě a po pár set metrech jsme dorazili ke vstupní bráně Daguan parku. Chtěli po nás vstupné 20 juanů, za zeleň se v Číně musí platit.
Hned za vchodem nás přepadl Halloween. Číňani si libují v americkém kýči. Prošli jsme okolo typické čínské skály, u které nevíte, zda je přírodní, nebo jí slepili maltou (pravda asi bude někde uprostřed). Měli tam i několikapatrovou pagodu, do které nás bohužel nepustili, a spoustu dalších atrakcí. Sochy a artefakty, vodotrysk v jezeře, aquazorbing pro děti, pouštění draků či zákaz trhání kytek pod pokutou 50 - 100 juanů.
Slunce pomalu zapadalo a barvilo vše do zlatova.
Došli jsme k nějakému molu, kde profesionální fotografové fotili místní modelku. Jakmile spatřili Páju, okamžitě se vrhli na ní a přinutili jí zapózovat. Chudinka Číňanka musela počkat :-). Brzy však slunce zapadlo definitivně, a my museli zpět k autobusu.
Cestou jsem zahnal hlad v čínském klonu KFC.
Po návratu jsme si skočili nakoupit víno na večírek do nedaleké prodejny.
Cesta na nákup (1.5 km, 23 min. celkem)