Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Neděle 25. října – Obhlídka Hangzhou a okolí, přejezd do Šanghaje
Od hotelu jsme opět vyrazili autobusy. Poměrně dlouho jsme jeli po nábřeží řeky Čchien-tchang, která je proslulá tím, že se na ní vytváří největší přílivová vlna na světě. Může dosáhnout výšky až 12 m, a šíří se korytem rychlostí okolo 40 km/hod. Během naší přítomnosti se ale žádná tsunami nekonala.
Vysadili nás na kraji parku Wu Hill (Wu Shan). Záznam jízdy se do mapového podkladu moc netrefil (v Číně jsem běžně zaznamenal i několikasetmetrový nesoulad s mapou), doporučuji přepnout si do Open Street Maps:
- Trasa busu k Wu Shan (32 km, 52 min. jízdy)
Nechtělo se nám platit vstupné do Chenghuangmiao, chrámu městského boha. Spokojili jsme se s obhlídkou areálu s malou pagodkou a skalkami opatřenými posvátnými obrázky a soškami. Vzdáleně mi připomínaly křesťanské křížové cesty a betlémy. Jen “madonky” seděly na lotosovém květu a společnost jim nedělal Ježíšek, ale jakýsi rybodrak :-).
- Trasa procházky po parku (1.5 km, 37 min. chůze)
Následoval přejezd k Západnímu jezeru. Zaparkovali jsme před hotelem Four seasons, mezi desítkami podobných busů. Brko nám kladl na srdce, abychom se procházky vrátili včas, jinak už se nenajdeme.
- Trasa busu k West Lake (7 km, 35 min. jízdy)
Jezero proslavily historické zahrady a vodní plochy, které krášlí různé druhy lotosů. Na podzim už ale většina z nich odkvetla. Některé záhony a skalky stále hýřily barvami, a vyfotil jsem si i banánovník. V jednom z altánů zpíval nějaký bard.
Nejhezčí část parku leží okolo členitého Vnitřního jezera, které je protkáno sítí stezek s kanály, mosty a lávkami.
Vyfotil jsem si špičák Zakrouceného mraku (Crinkle Cloud Peak).
Zbyl mi ještě nějaký čas, tak jsem přešel ulici a prozkoumal i park na protějším kopci. Našel jsem tam přírodní posilovnu, bambusový háj, říčku vyvěrající z podzemí a spoustu mohutných kafrovníků.
Na parkovišti jsem stihnul vysosat jedno pivko a jelo se dál, na jihozápad od města do vesnice Longjing. Vybila se mi baterie v Garminu, všimnul jsem si toho až večer. Po zbytek dne se namísto přesného záznamu z GPS musíte spokojit s odhadem trasy na Google maps, které jak už jsem psal, bohužel moc nepasují.
- Trasa busu do Longjing (11 km, 30 min. jízdy)
Z parkoviště jsme museli ujít pár kiláků směrem do hor. Cestou potkáváme strom s nezralými pomely, květináče s feferonkami a podivnou růžovitou kytku, ze které se vyklubal čajovník. Z mostu přes řeku jsem vyfotil dvě pradleny. Jedna prala prádlo, druhá nějakou slepici :-).
Čaj je odvěkým zdrojem bohatství oblasti Longjing, pěstuje se tam i slovutná odrůda Dračí studna. Někteří účastníci zájezdu si nakoupili dárková balení čaje, já nabídce odolal. Čínský čaj mne nikdy moc neoslovil, a zdejší farma se mi zdála příliš turistická.
Vrátili jsme se na parkoviště a po chvilce čekání nastoupili do busů směr Šanghaj.
- Trasa busu do Šanghaje (186 km, 2 hod. 20 min. jízdy)
Už za tmy jsme dorazili do Shanghai Hotel Nanquan (GPS souřadnice: N31.21939° E121.52080°),
Ubytovali jsme se a vyrazili do ulic hledat točené pivo. Na nábřeží nějakého kanálu jsme našli samoobslužnou diskotéku. Pár interpretů tam hrálo a zpívalo pro několik tančících párů, ale nic tam neprodávali. Na rušné ulici Pudian Road měli pouze lahváče, v nákupním centru u metra už měli zhasnuto, ale při návratu se na nás usmálo štěstí. Odbočili jsme do Laoshan Road, a narazili na prodejce levných a chutných špízů.
Než nám naše dobroty připravil, vydal jsem se okouknout zajímavě vyhlížející podnik na druhé straně ulice. Čepovali tam Tsingtao, asi nejlepší pivo, jaké jsem v Číně pil. Po jídle jsme se tam přesunuli a objednali si několik samoobslužných umělohmotných nádob s pípou. Dle mého odhadu se jednalo o podnik Tanduoduo (GPS souřadnice N31.22293° E121.52123°). Prodávali tam také grilované (asi) kozí maso, bohužel moc drahé.
Po zaplacení jsem si zaslintal nad grilem s opékaným kozím masem. Cestou domů jsme potkali několik otevřených zelinářství. V jednom prodavač osekával cukrovou třtinu, ve druhém nás překvapily květináče s citronovými keříky, jejichž plody byly rozvětvené do bizarních tvarů. Předpokládám, že kýženého efektu se dosahuje pomocí podvazování mašlí, ale jistý si nejsem.
