Lacul Caltun

Do Saua Caprei ráno šplhají pouze ti, kteří chtějí nabrat vodu z potoka nad jezerem. Ostatní se sápou rovnou nahoru na hřbet, což je kratší a zároveň se nemusí lézt až na vrchol Vf. Izerului (2417 m). Já samozřejmě musím vyvrcholit a fotím jezera Bilea i Caprei, dvojvrchol Moldoveanu-Vistea Mare a hory ve směru našeho vandru. Je mezi nimi i Negoiu, akorát já v té chvíli pořád ještě netuším, která z nich to je.

Saua Caprei

Jezero a cabana Bilea Lac

Lacul Caprei

Moldoveanu - Vistea Mare

Negoiu schovaná za Vf. Lespezi

Negoiu

Pokračujeme po hřebeni nad Ceausecovým tunelem k rozcestí pod Vf. Paltinului (2399 m). Já s Robertem na něj vystoupáme, Ivo s Čecháčkem se mezitím neúspěšně pokouší zdolat kyjovitou skálu hned u rozcestí. Děvčata odpočívají. Podcházíme Vf. Laita a po 4 hodinách chůze krátce obědváme na Vf. Laitel (2390 m).

Ceasescův kyj

Negoiu

Rozcestník pod Vf. Paltinului

Ceasescův kyj z druhé strany

Vf. Lespezi a Negoiu

Pak pokračujeme ještě asi hodinu a čtvrt k jezeru Caltun, na závěrečném sestupu k němu nás doprovází déšť a silný vítr (celý výlet nám trval necelých 6 hodin). Zvažuji přenocování v refugiu, ještě bychom se tam vešli, ale počasí se trošku uklidní, takže se rozhodujeme pro stanování.

Lacul Caltun s refugiem

Bivak u jezera Caltun

Bohužel to byla chyba. Severní vítr přihnal další dešťové mraky a definitivně mi odvál plánovaný výběh na majestátně vyhlížející Vf. Lespezi (2517 m), který se tyčí přímo nad jezerem. Musíme večeřet ve stanu, pokusy o vaření hatil vítr, který chvílemi naše stany řádně prověřoval. Pršelo celou noc, vím to, protože jsem téměř nespal. Jezero Caltun totiž leží pod takovou skalní podkovou. Když se přes ní valil vítr ze severu, tak to ještě šlo, jenže během noci začalo foukat komínem dlouhého údolí od jihu, kde leží rozlehlá vodní nádrž Lacul Vidraru, patrně velká zásobárna relativně teplejšího vzduchu. A to začlo teprve tóčo. Nádherně bylo slyšet jak se vichr otáčí v té podkově nad jezerem, dělalo to húú až húúúúúú...., podle délky hučení se dalo určit, jak silný poryv o pár vteřin později narazí do stanu. Stanové tyče se občas ohýbaly tak až jsem se bál, že prasknou a raději je přidržoval. Naštěstí všechny tři naše stany od nejmenované firmy začínající na J vydržely. Akorát jsme se noc před nejnáročnější tůrou přes Negoiu a hřeben Serbotei moc nevyspali. Utěšoval jsem se, že vichřice skončí hned jak se skála ohřeje paprsky ranního sluníčka. Kupodivu to byla pravda, mraky zůstaly, ale vítr ráno postupně utichl.