Bilea Lac

Probouzíme se opět do pěkného počasí, fotím kopuli Vf. Arpasu Mare (2468 m) na pozadí modré oblohy a pak vyrážíme. Zastavujeme se u našeho včerejšío koupaliště a zjišťujeme, že Ivo zapříčinil v jezírku lokální oteplení, jeho kra se přes noc rozpadla na dva kusy a posunula se blíž ke břehu. Několik jejích kolegyň společně se zbytky sněhu na břehu poklidně čeká až je slunce rozpustí. Z úbočí Arpasu Mare fotím jezírko i tábořiště.

Po ránu

Vf. Arpasu Mare

Výtok z Izerul Podu Giorgiul

Ivova kra ve dví

Lucka s pozadím plným pobřežního ledu :-)

Její mohutnější kolegyně

Detail okraje kry

Ivův rozpolcený led

Podu Giorgiul z úbočí Arpasu Mare

Tábořiště z úbočí Arpasu Mare

Na vrcholu kopce jsme za 45 minut, pořizuji snímek nejvyšší hory Rumunska (odsud se zdá jakoby Vistea Mare byla maličko vyšší než Moldoveanu). Zaměřuji hledáček i na druhou stranu a snažím se odhadnout, kde asi leží obávaná Negoiu. Ještě jeden snímek Izerul Podu Giorgiul a hurá na další hřebínek.

Moldoveanu z vrcholu Arpasu Mare

Pokračování hřebenovky

Masiv Negoiu z vrcholu Arpasu Mare

Podu Giorgiul z vrcholu Arpasu Mare

Hřebínek nad Lacul Buda

Klesáme k Lacul Buda (naštěstí nemusíme pro vodu, leží víc jak 200 výškových metrů pod hřebenovkou), šplháme na Vf. Arpasu Mic (2460 m) a za cca dvě hodiny se přiblížíme k místu poeticky nazývanému "Tři kroky od smrti" (La trei pasi de moarte). Přišly mraky, takže příliš netušíme, do čeho jdeme. Víme jen, že tu před měsícem zahynula nějaká česká turistka a že tam má pomníček ještě jeden další Čech. Již pár set metrů před obávaným hřebínkem se na cestě objevují ocelová lana - asi na rozcvičení :-). Z mlhy se občas vynoří skalnatý hřebínek a na něm lidi, i v místech, kde by člověk neočekával ani kamzíky :-). Dole v údolí vidíme refugio Fereastra.

Lacul Buda

První rozcvičovací lano

Další lano

Že by tohle bylo ono?

Asi jo, když po tom lezou lidi :-)

Opravdu se blížíme

třem krokům ke smrti :-)

Rozcvičovací řetěz

Rozcvičovací řetěz II

Ale na horách z dálky vždycky vše vypadá hrozivěji než zblízka. Nakonec se z toho vyklubala poměrně pohodová skalka jištěná ocelovými lany, bez kterých se ovšem i průměrně zkušený lezec dokáže obejít. Spíše než obtížnost mi vadily davy turistů, proudící oběma směry. Přechod, který by normálně zabral pár minut, se při troše smůly může protáhnout i na půl hodiny. Našemu sestupu z vrcholu se protivil autobus Maďarů. Naštěstí nepršelo, takže se jim dalo vyhnout mimo lano po trošku šikmé skále. Po překonání vyhlášeného hřebínku sestupujeme do sedla Portita Arpasului (po necelých 4 hodinách pochodu od jezera Podu Giorgiul), kde si vyměňuju informace se skupinkou Čechů, kteří tam odpočívají. Ptám se jich, zda neviděli skalní útvar Fereastra Zmeilor (Dračí okno), který má být někde poblíž. Prý ne, ale když popojdu metr, zjistím, že skála, o kterou si opírají záda, je nějak děravá. Heuréka! :-) Radost z objevu mi kazí důkazy potvrzující mou teorii, že Rumuni opravdu kadí úplně všude :-(.

Věžička 3 kroků ke smrti

Výstup z dálky

zblízka

a ze shora

Dolů po laně

nebo po skále (jen za sucha)

Fereastra Zmeilor

Dračí okno

Opouštíme rozeklaný hlavní hřeben, s vrcholem Turnul Vartopel (2385 m). Jeho skály si přímo říkají o vybudování pěkné ferraty, minimálně stejně obtížné jako "Tři kroky od smrti". Místní horská služba Salvamont ale značku raději svedla do doliny pod nimi. Turisté si tak mohou doplnit zásoby vody z několika potoků a pokochat se mohutnými zbytky sněhových polí, samozřejmě vyzdobenými nezbytnými lejny :-(, ale zároveň ztratí 200 výškových metrů. Ty však vzápětí zase získají nazpět při výstupu do sedélka pod Vf. Capra (2484 m). Odtud je to k cíli u jezera Capra již jen kousek z kopce.

Podhled do sněhového pole

Dorážíme tam po necelých 6 hodinách pochodu. Tábořiště hlídá pes - somrák. Naštěstí opruzuje skupinu Rumunů. Ti se snaží přimět jedno děvče, aby se s opelichaným a uslintaným psem pomazlilo, Rumunsky udělat "Muťuli muťuli":-). Stavíme stany, chystáme se vyrazit na nákup a večeři do Bilea Lac. Roberta vysíláme jako předvoj, aby byla větší šance, že seženeme chleba. Já si jdu vyklusat na mohutně vyhlížející horu s podivným názvem Vf. Vanatoarea lui Butenau (2507 m). Chvílemi musím přejít do chůze čí dokonce do lezení, zpátky se vracím okruhem přes Vf. Capra (2484 m) a sedlo, ze kterého jsme přišli, zpět k jezeru. Těsně před koncem se mi do cesty připletlo stádo ovcí. Kvůli mne změnily směr a snažily se prchnout úzkou soutěskou směrem k našim stanům. Bohužel pro ně se do úzkého hrdla všechny najednou nevešly a tak se mi podařilo pár z nich pohladit :-).

Lacul Capra

Stan na pastvině

Ovce si hrají na kamzíky

Koupací recidivista Ivo narazí na příslušníka Salvamontu, který mu čvachtání v jezeře s pitnou vodou zakáže. Vyrážíme za Robertem, přes Saua Caprei to k Bilea Lac trvá zhruba hodinu. Představa teplé večeře dokáže zaplašit myšlenky, že ten kopec budeme muset šlapat i nahoru. Nejprve ale nakupujeme na tržnici základní potraviny - chleba, ovčí sýr, špek a kořalku. Teprve potom se vydáme na jídlo a pivo do chaty u jezera.

Rozcestník v Saua Caprei

Vf. Iezerului (2417 m)

Rozcestník v Saua Caprei

Jezero a cabana Bilea Lac v mlze

Ceauseskův tunel skrz Fagaraš

Mají tam možná dvacet vrchních, ale všichni buď postávají na venkovní verandě, nebo zmateně pobíhají sem a tam, zkrátka nějaký čas nikoho nezajímáme. Nakonec se nás ujme sympatická, ale nejspíš prolhaná servírka. Tvrdí nám do očí, že jsme prý první Češi, které v životě vidí. Možná, že je zde zaměstnaná jen krátce, protože našich krajanů je plný Fagaraš, nebo nám chce prostě udělat radost. Pivo se točí tradičně do čtyřdecáků, já ale potřebuji zátky pro Honzíka a tak si z lednice vybírám značku po značce. Jako polévku testuji ciorbu de burta, jelikož to má být místní držkovka. Docela ujde. Bohužel nemají inzerované skopové (asi mají na Fagaraši málo ovcí), tak si dávám drůbeží játra s opečeným bramborem. Dostávám hranolky stejně jako ti, co si objednali vařený brambor či bramborovou kaši :-). Od Lucky ochutnáváme mămăliguta cu brăndza (jakási krupice s ovčím sýrem - chutné a výživné). S jídlem panovala vcelku spokojenost, až na to, že obsluha čekala až bude mít kuchař navařeno pro celý stůl, takže někteří měli trošku vychladlou porci. Odcházím si užít splachovacího záchodu a pravděpodobně porušuji na dveřích vyvěšený vyměšovací řád. I zde totiž mají koš na toaleťák a já jej nezákonně spláchnul :-).

Cabana Bilea Lac

Pohled na sedlo Caprei od jezera

V hospodě

Jídelní lístek

Ciorba ???

Ciorba de burta

Mămăliguta cu brăndza

Směrnice na použití toalety