Negoiu Serbota

Ráno jsem začal modlením aby se větry utišily a mé přání se kupodivu vyplnilo. Kotlem Lacul Caltun se sice pořád valila mlha, ale jakmile jsme vystoupali do sedla nad jezerem (36 minut), mraky se rozplynuly a vyjukla na nás Negoiu. Vysvitlé slunko vzápětí definitivně odesmálo úvahy o tom, že bychom se vzdali výstupu na ní. Bez povšimnutí tedy míjíme obchvat Negoiu přes Strungu Ciobanului (po červeném kříži je možno dojít až k cabaně Negoiu). Asi po hodině dojdeme k odbočce do Strungy Doamnului (Dámská soutěska), což je delší, ale lezecky jednodušší varianta cesty do sedla pod Vf. Negoiu. Touto dámskou variantou raději necháme jít děvčata.

Sychravé ráno u jezera Caltun

Přebalujeme se po nočním pomočení :-)

Mlha mizí, Negoiu se objevuje

Pánská část výpravy pokračuje ještě pár minut než dojde k vyhlášené Strunze Dracului. Varování před obtížností této stezky se mi zdála přehnaná. Myslím, že se tudy dá v pohodě projít i v dešti, skála je jednoduchá se spoustou stupů a chytů. Těch pár převisů se dá zdolat i s batohem, popř. s pomocí všudypřítomných řetězů. Za necelou půlhodinu jsme nahoře v sedle, odkud máme vrchol Negoiu na dosah. Fotím hřebínek táhnoucí se směrem k vodní nádrž Lacul Vidraru a ještě jednou zalituju, že mi včera kvůli počasí uniknul Vf. Lespezi (vypadá pěkně i z této strany). Jelikož děvčata zatím nedorazila, vydáváme se jim naproti po hřebínku s bezejmenným vrcholem (2478 m). Vynášíme jim batohy do sedla a vzápětí šplháme na Vf. Negoiu (2535 m).

Nástup do Strungy Dracului

Drákulova soutěska

Jak se vetřít do záběru a narušit fotografovi kompozici :-(

Strunga Dracului

Konec/začátek soutěsky

Negoiu na dosah

V pozadí přehrada Lacul Vidraru

Vf. Lespezi

Výšlap na vrchol nám trvá asi půlhodinu (celkově už jdeme tři hodiny 40 minut). I odsud vidíme dvojvrchol Vistea Mare a Moldoveanu. Sestupujeme z vrcholu, při sestupu potkáváme kamzíka. Přicházíme do Saua Cleopatrei, kde odbočuje modrý trojúhelník k chatě Negoiu a červený trojúhelník dolů do údolí s vodopády Negoiu. Touto cestou posíláme děvčata, aby se vyhnula technicky údajně nejtěžímu úseku na Fagaraši, hřebeni Serbotei.

Vrchol Negoiu

Vf. Lespezi

Vistea Mare a Moldoveanu

Najdeš kamzíka?

Před námi Vf. Serbota

Na červený trojúhelník navazuje značka žlutý pruh, která je měla dovést až pod vrchol Vf. Serbota (2331 m). Měla, ale nedovedla, protože holkám se nepodařilo najít poněkud utajenou odbočku žluté. Záchranná výprava do protisměru je přivede asi po hodině 20 minutách, sešly úplně mimo značení a málem se dostaly až k vodopádům. My předtím za necelých 40 minut prolezli nejexponovanějším úsekem naší cesty, který ale opět ani zdaleka nebyl nějak zvlášť nebezpečný. Kdyby zapršelo, asi by to nejspíš trošku klouzalo, ale člověk tam má spoustu možností se držet, takže chybějící jistící lana jsme vůbec nepostrádali. Zvěsti, že se zde musí občas podávat batohy, asi vznikly proto, že v některých místech se prolézá úzkými průlezy mezi skalami, kde by třeba 60 cm karimatka vyčuhující z báglu mohla činit jisté obtíže, vždy však řešitelné bez cizí pomoci. Nakonec jsem se ovšem do problémů s batohem dostal i já. Chtěl jsem manželce vyfotit detail rozkvetlé horské konvalinky, neboť dosud jsme totiž potkávali pouze nekvetoucí listy. Batoh jsem kvůli tomu odložil ledabyle na stezku a on mi mrška začal padat do údolí. Naštestí mne jenom strašil, zastavil se po pár metrech.

Při focení konvaliny batoh letí do doliny :-)

Vf. Serbota

Úzký profil

Ferrata

Občas se i trošku lezlo

ale byly to spíš výjimky

Závěrečný hřebínek

Rozcestník na Vf. Serbota

Kousek pod vrcholem Serbota odbočuje z hřebenovky modrý pruh k cabaně Negoiu (tato cesta má být za špatného počasí rovněž neschůdná). My míříme jinam, sestupujeme do Saua Serbotei a přes Vf. Musceaua Scarii (2277 m) se blížíme k Saua Scarii, kde se nachází refugiu, ve kterém chceme přenocovat. Z Vf. Serbota to trvá hodinu a půl, celkově jsme dnes na cestě strávili asi 8 hodin.

Hřebínek za Vf. Serbota

Cabana Negoiu

Vf. Musceaua Scarii

Hřeben před sedlem Scarii

Saua Scarii s refugiem

Uvnitř refugia

V refugiu jsou dva Poláci, kteří zabírají prostor pro 3-4 lidi. My se však v pohodě vejdeme, Čecháčci totiž dávají přednost stanování. Jelikož je ještě brzy, vyrážím na výklus po cestě kterou jsme přišli. Přeběhnul jsem si tam a zpět Vf. Musceaua Scarii, Saua Serbotei a otočil se až skoro u rozcestí s modrou. Cestou zpátky si přidávám ještě jednu bezejmennou dvoutisícovku (2261 m) těsně nad refugiem. Před večeří jdu nabrat vodu do jednoho z potoků, pramenících kousek pod sedlem. Bohužel všechny jsou nechutně zaneřáděny odpadky. Vybírám si ne zrovna nejčistší, ale zato nejvydatnější z nich. Žádné zdravotní následky se naštěstí nedostavily.