Lacul Urlea

Ráno snídáme, sušíme orosené stany a v 10:20 vyrážíme dál na jih po červeném kolečku směrem k cabaně Urlea.

Po hodině chůze míjíme krásnou loučku, jakoby předurčenou k přenocování, ale k vodě je to odsud asi daleko. V mapě se cesta tváří jako hřebenovka, ve skutečnosti ale traverzuje západní úbočí hřebene stylem nahoru dolů. Po cestě fotím zajímavý dendrologický úkaz, kůru a část dřevní hmoty od stromu vyštípnutou jakoby bleskem, ale na kmeni nebyly patrné žádné stopy zuhelnatění. Navrch ještě pořizuji obrázek vášnivého objetí dvou stromů-milenců:

Stromoví milenci - navždy spojeni

dokud nás pila nerozdělí

Rozcestník v Breaze sliboval k chatě Urlea 4.5 hodinový pochod. My už část cesty absolvovali večer, se zastávkou u potoka nám to z tábořiště trvalo 3 hodiny 35 minut. Ještě před dvěma lety byste za stanování u cabany Urlea zaplatili 10 LEI (kdo nechtěl platit, musel spát min. 200 m od chaty) a mohli byste si nabrat vodu. Nyní už voda neteče, aní suchý záchod nesplachuje. Ale jinak je plně funkční - ověřil jsem :-). Použitelně vypadal i dřevěný trakař, ovšem pozornější prohlídka odhalila chybějící pravé madlo. Zvenku vypadala cabana i přilehlá stavení poměrně zachovale.

Bývalý zdroj vody

Toialety

Trakař

bohužel nepoužitelný

Cabana Urlea

Přilehlá ubytovna

Přilehlá salaš

Cabana Urlea

Až na tu střechu. Přesto by se zde určitě dalo v nouzi přenocovat a najít lepší útočiště, než na přilehlé šťovíkové louce. Některé místnosti byly vybaveny palandami (dokonce pěti či šestilůžkovými), často měly i funkční kamna. V kuchyni už toho sice moc neuvaříte ani neumejete. Za zachovalými dveřmi někdy objevíte rozpadlé postele. Jejich železné části kdosi použil na oplocení chaty. Potkali jsme rumunského turistu, který tvrdil, že za chátrání cabany může její majitel, který se stará pouze o chatu v sousedním údolí Simbetei, protože se nachází na frekventovanější turistické trase.

Průsvitná střecha

Stanování zdarma

Palandy zdarma

i pro zájezdy :-)

Vytápěné pokoje

Společenská místnost

rovněž s kamny

vybavená kuchyň

nádobí dost pro každého

Tajuplný pokoj

Dvoulůžkový :-)

Plůtek z pelestí

Internet taky nefungoval :-)

Čecháček se obětuje a jde pro vodu: K nejbližšímu zdroji ale musí sejít 15 minut zpět k potoku, kde jsme odpočívali. Takže pro příště víme kde natankovat, další voda je totiž k mání až u jezera Urlea. Po odpočinku stoupáme po červeném kolečku k hranici kleče (25 min.), pak pokračujeme pod Vf. Mosuleatana (začíná trošku pršet), dále po modrém trojúhelníku do sedla (saua) Calului. Tam potkáváme první stádo ovcí hlídané velkými bílými psy. Trošku štěkali, ale neublížili nám.

Cestovní oběd

Důkladný odpočinek

Prolhaný rozcestník

Rozhraní lesa a kleče

Pásmo kleče

Hřeben za cab. Urlea směrem od Breazy

Cabana Urlea z pásma kleče

Kleč

V kleče fotím kytí v kleči

Hádej, co je kytka a co pláštěnka? :-)

Fialové býlí

Kleč skončila

Dřeviny nejsou a nebudou

Snad za týden

Velcí bílí psi

hlídají bílé ovečky

Velcí bílí psi

kadí bílá hovínka :-)

Pokračujeme přes Vf. Mosu, Vf. Somnului a váháme, zda si cestu k jezeru, které se rýsuje v půlce protějšího svahu, nezkrátíme přes údolí. Raději neriskujeme a šplháme po značce na Vf. Urlea (2473 m). Odsud se nám už ale nechce jít oklikou po značce, vytahuji z batohu busolu a střiháme si to na jih zkratkou nad jasnou linií skalnatého útesu hory Urlea. Sice padla mlha, ale skalnatý sráz nás v pohodě dovedl až na centrální hřebenovku, značenou červeným pruhem. Pro jistotu jsme šli v rojnici, značku objevil jako první Ivoš. Ale ještě jsme neměli vyhráno, odbočka modrého kolečka do sedla byla v mlze dost špatně vidět, nicméně poznali jsme to podle reliéfu terénu. Pak už jsme jen klesli k Lacul Urlea, ke kterému to podle rozcestníku na chatě Urlea mělo být 3 hodiny. My to šli téměř pět hodin (ikdyž trošku nás brzdil jeden přivrtnutý kotník). Postavili jsme stany, já využil toho, že ještě hodinu bude světlo a vyběhl na výklus zpět do sedla a přes Vf. Izerul (2429 m), pod Vf. Leaota a zpět.

Tušíme jezero