Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Středa 19. srpna - výlet/výklus k lesnímu kostelu Pielpajärvi
Po snídani jsme se rozdělili na běžce a turisty. Dáša s Pavlou a dětma zamířily k lesnímu kostelu Pielpajärvi volným tempem a po nejkratší značené trase, pro mne s Jelenem jsem v OCAD připravil mapu 1:40000 s cca devítikilometrovou tratí a šesti kontrolami. Podklady a souřadnice kontrolních bodů jsem si stáhnul na webu Retkikartta.fi, bohužel jsem si ale souřadnice zapomněl uložit do navigačního přístroje. Některé kontroly jsme bez lampionu a GPS kontroly dohledávali jen s obtížemi, ale pro seznámení se skandinávským terénem to myslím stačilo:
V cíli jsme si důkladně vyfotili interiér i exteriér lesního kostelíka Pielpajärvi (nejstarší stavba v Laponsku):
Poté jsme se vypravili naproti pěšákům. Ti se naštěstí už mezitím stihli prosbírat borůvkovými keříky až téměř ke kostelu. Společně jsme ještě jednou prolezli lesní chrám:
Následoval oběd v picnic area nedaleké turistické chaty:
a společný návrat domů po značené turistické stezce (9 km, 2:27 hod. chůze; .gpx log):
Na pátek jsem pro zoofilní část rodiny naplánoval návštěvu Husky farmy Kamisak v Törmänen, ale protože mi neodepsali na maily a navíc jsem se doslechl, že mají zavřeno, zašel jsem se na ně optat do visitors centra. Tam mi domluvili, že jim mám večer zavolat, ale nepodařilo se mi s nimi spojit. Přestože jsme se nacházeli dost daleko za severním polárním kruhem, slunce pražilo jak v subtropech a teploměr v centru Inari hlásil 28°C. Po příchodu do kempu jsme se s Dášou a Verčou osvěžili koupelí v jezeře Inari. Voda nebyla nejteplejší, ale omýt se a dokonce i chvilku si v ní zaplavat se dalo:
