Pátek 13. až sobota 14. června Litvínov - Berlín
Před odletem do Limy jsme si s rodinou dopřáli rozlučkový půlvíkend v Berlíně. Vlak nás měl dovézt do Ústí a mezinárodní spoj Eurolines do Německa.
Hned za hranicemi nás ale přepadlo auto německé policie. Bus navedli na odstavné parkoviště a všem cestujícím zkontrolovali doklady. Já se od nich dozvěděl,
že od loňska přestala platit výjimka, která dovolovala nezletilým dětem cestovat po Schengenu, pokud je mají rodiče zapsány v pase. Pokutu jsem na místě
zaplatil a v duchu se začal připravovat na to, že s Verčou nějak dostopujem. Kupodivu nás ale nechali jet dál i bez dokladů. Informace pro případné pašeráky: jedno
dítě dostanete přes hranice a 10 € :-).
Ubytovali jsme se v hostelu Happy go Lucky (cena jednoho přespání 11.8/12.8 €), jen pár set metrů od centrálního
autobusáku a na dohled S-Bahn stanice Berlin Charlottenburg i zastávky přímého autobusu na letiště (15 minut jízdy). Pořídili jsme si 3denní Berlin Welcome Card
se zaměřením na muzea, a po pozdním obědě v srbské restauraci jsme se metrem přiblížili k Check Point Charlie. Tam jsme navštívili muzeum pokusů o útěk na západ,
doplněné expozicí o severokorejských lágrech. Odsud jsme se přesunuli na východní nábřeží Sprévy a prošli Mühlenstraße, kde zůstaly zachované zbytky berlínské zdi.
Těsně po setmění jsme povečeřeli wursta a šli spát.
|
|
|
|
V sobotu ráno jsme posnídali v blízké cukrárně Nazca. Peruánská spolumajitelka mne ústy svého manžela prosila, ať ji vezmu s sebou do Peru, třeba v kufru. Odmítnul jsem, přestože její torta de lemon mi chutnala. S-Bahn nás poté dopravil na hlavní nádraží, odsud jsme šli pěšky do centra. Oželeli jsme vyhlídku z Bundestagu, neměli jsme rezervaci, a určitě by po nás chtěli doklady, popř. pokutu :-). Brandenburskou bránu zrovna opravovali, stavební ruch hyzdil i pověstný bulvár Unter den Linden. Vlastně celé centrum Berlína bylo plné jeřábů a stavebních dělníků. Začalo pršet, a před deštěm nejlépe ochrání hospoda nebo muzeum. Šetrní a přísní rodičové si prosadili využití vstupů zdarma, takže na návštěvu restaurace si brblající děti musely počkat. Nejprve jsme prošli Nové muzeum (egyptské sbírky, včetně busty egyptské královny Nefertiti), a pak si vystáli dlouhou frontu před vchodem do musea Pergamon (informace, že se jedná o nejnavštěvovanější muzeum v Německu, asi bude pravdivá). Nachází se v něm Pergamonský oltář (typický příklad helénistické architektury z 2. století př. n. l.), ale nadšený jsem byl také z babylonských památek (Ištařina brána...).
|
|
|
|
|
|
|
|
Po obědě jsme se začali pomalu připravovat na rozdělení rodiny. Dáša s Verčou a Mišákem navštívili vodní svět, já doprovodil Honzíka do muzea čokolád Ritter. Výtahem na televizní věž už jsme zas jeli společně. Poslední společnou večeři na Alexandr Platz nám zpříjemňoval opilý či zfetovaný bezdomovec, naštěstí si nás nevšímal.