Středa 18. června - Islas Ballestas, oáza Huacachina a přejezd do Nazca
Ráno odcházíme do blízkého přístavu a kolem osmé se naloďujeme do bárky plující k Islas Ballestas (43 km, 2 hod. plavby; .gpx log).
Souostroví, nazývané Peruánské Galapágy, je domovem kolonií lvounů, tučňáků Humboldtových, pelikánů a kormoránů a dalších opeřenců, kteří
zasypávají jeho povrch guánem, které se zde jednou za čas těží. Jinak je vstup na ostrovy zakázán. Z lodi jsme viděli slavný geoklyf (velký
motiv, vytvořený lidmi na zemském povrchu) El Candelabro (Svícen), který kdysi možná sloužil k navádění lodí. Na břehu nám pózuje
spousta vodního ptactva a pár lvounů. Není jich tu mnoho, možná proto nás lodivod, prý výjimečně, zavezl i do jeskyně pod skalou, kde se jich
povalovalo víc.
Pozorujeme zařízení pro těžbu, krásná skalní okna a tunely. Jedním z nich dokonce projedeme na druhou stranu ostrova.
Po návratu nám zbývá jen chvilka na malé občerstvení a obhlídku tržnice.
|
|
|
|
|
|
|
|
Odpoledne nás pronajatý mikrobus odváží na předměstí Icy (64 km, 55 min. jízdy; .gpx log), kde absolvujeme exkurzi do výrobny pisca a pisca sour, samozřejmě spojenou s ochutnávkou. Používají zde tradiční způsob výroby, který by u nás určitě zakázali, ale jejich produkty chutnají skvěle. Přivezl jsem si domů po lahvi vína a pisca sour, degustace proběhne u nás doma, nejpozději do konce července.
|
|
|
|
Popojíždíme už jen pár kilometrů, doprostřed pouště Sechura (peruánská část Atacamy), kde se nachází oáza Huacachina (13 km, 18 min. jízdy;
.gpx log). Já plánoval koupel ve zdejší laguně. Příliš mnoho studní vykopaných
v jejím okolí způsobilo, že začala vysychat. Nyní se do ní voda dočerpává uměle, aby obyvatelé Icy nepřišli o příjemné místo pro odpočinek.
S jezírkem se pojí velice pěkná legenda. Krásnou místní princeznu zde kdysi při koupeli vyrušil mladý lovec. Z její lázně vznikla laguna, záhyby princeznina
šatu, které za ní při útěku vlály, se transformovaly v okolní pískové duny, a děvče samotné se proměnilo ve vodní pannu. Lovcovo harašení v ní ovšem vyvolalo
těžkou misandrii, každý rok údajně utopí min. jednoho muže. Skeptikové však tato utonutí vysvětlují tím, že Peruánci neumí moc plavat, popř. že při ponoření
z teplé vody u hladiny do studenější v hloubce dostávají křeče. Bohužel, časová tíseň mi nedovolila ověřit, zda princeznu přitahuju natolik, aby si mne utopila :-).
Stíhali jsme pouze na rychlo slupnout pár sendvičů a vyšplhat na vršek duny nad oázou (2.5 km, 45 min. chůze; .gpx log). Část skupiny si duny projela terénní buginou, a vyzkoušeli si sandboarding (jízdu na prkně po písku).
|
|
|
|
Před čtvrtou hodinou pro nás přijel mikrobus, který nás měl odvézt na zastávku linkového autobusu do Icy. Řidič ale Daně nabídl, že nás hodí
rovnou do Nazcy. Zamířili jsme s ním dál na jihovýchod. Vezl nás schválně po staré silnici Antigua Carretera Panamericana Sur, aby nám ukázal
skalní tunýlek. Chvilku před soumrakem jsme dorazili na planinu Nazca. Zastavil nám u vyhlídky, ze které jsou vidět dva geoklyfické obrazce,
Ruce (Manos) a Strom (Arbol).
Naše jízda skončila až za tmy (145 km, 2:05 hod. jízdy; .gpx log)
u hostelu Nazca Trails, Calle Fermin de Castillo 637, Nazca.
|
|
|
|
Na večeři jsme vyrazili společně do centra města. Při cestě zpět se mi víceméně úspěšně podařilo vyfotit jižní kříž.