Sobota 21. června - Chivay a údolí Colca
Ráno nasedáme do mikrobusu s průvodkyní, odváží nás pryč z Arequipy. Už po půlhodině jízdy stavíme na předměstí nedaleko letiště na záchod. Někteří z nás si tam za 2 soly
kupujeme pytlík s kokou a kostičkou "katalyzátoru", který urychluje vstřebávání alkaloidů při žvýkání. V Peru se pěstují dva druhy koky, lepší z nich je odrůda "novogranadensis", s menšími lístky, ale vyšším obsahem alkaloidů. Koka obsahuje papain (digestivum), globulin (zlepšuje okysličování krve a tím pomáhá zvládat vysokou nadmořskou výšku), a samozřejmě i kokain, který v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství :-). Katalyzátor se vyrábí smícháním popela, chichy, quinoi a anýzu. Průvodkyně operativně zařazuje kurz žvýkání koky. Já byl bohužel příliš rychlý, a sežvýkal půl pytlíku, aniž bych znal správný postup. A nic :-(. Takže si pište, ať v Peru víte co a jak:
Odpočítejte si 5 až 7 lístků koky a odstraňte z nich tuhé stonky. Odloupněte kousek katalyzátoru a položte ho na horní lístek, vše se následně smotejte do ruličky. Tu si zastrčte mezi tvář dáseň a patro a cca 15 minut žvýkejte. Stačí pozvolna, aby se zformovalala kulička, ze které se uvolňují účinné látky. Hlavně listí nerozkousejte, jinak dopadnete jako já - přes trávicí ústrojí se opojení nedočkáte.
Postupně nabíráme výšku a stoupáme na vysokohorské Altiplano. Spolu s námi se klikatí i železniční trať (podařilo se mi vyblejsknout dvě lokomotivy). Vjíždíme do rezervace Salinas y Aguada Blanca, kde je možné pozorovat divoké lamy vikuně a arequipské vulkány Pichu Pichu, El Misti a El Chachani. Někdy se zadaří i společné foto.
|
|
|
|
Na severozápad od silnice nás Dana upozorňuje na jednu kouřící sopku. Jedná se o jednu z nejaktivnějších peruánských sopek, 5967 m vysoký stratovulkán Sabancaya (Jazyk ohně). Od října roku 2013 vykazuje známky neklidu, vyvolala několik zemětřesení, ale její aktivita postupně slábne.
Cestou zastavujeme na odpočívadle Patahuasi. Kupujeme si maté de coca a fotíme alpaky, lamy i skalní formaci "Dračí zuby". Pokračujeme dál, podél silnice se pasou ochočené lamy, alpaky a sem tam i ovce. Vody tu mají překvapivě dost, jenom jim na některých svazích zamrzá. Červen na jižní polokouli odpovídá našemu lednu, a skoro v pěti tisících samozřejmě i v tropech teploty přes noc klesají třeba k -10°C. Nadmořská výška je znát, při zastávce v Abra Patapampa (4889 m), nejvyšším vyasfaltovaném silničním sedle obou Amerik, už po dechu lapáme úplně všichni. Jakmile jsem udělal pár rychlejších kroků, abych poodstoupil od skupiny a v klidu si ulevil, docela to se mnou zamávalo.
I v této výšce se kupodivu daří některým rostlinám. Fotím si jakousi skalničku a hlavně yaretu, zvláštní mech, který vytváří jakési ostrovy polštářů, z nichž některé mohou být až 3000 let staré. Domorodců slouží jako palivo.
|
|
|
|
|
|
|
|
Začínáme klesat, některé spolucestující z toho začíná bolet hlava. Já zatím na sobě žádné zásadní potíže nepozoruji. Absolvujeme ještě jednu fotozastávku, kromě výhledů do údolí mne tam zaujalo i rotundové WC. Pak už sjíždíme do městečka Chivay, správního centra oblasti kaňonu, který vyhloubila Rio Colca. Nad ním se tyčí zasněžená hora Mismi (5597 m), z jejíhož severního úbočí vytéká jeden z pramenů Amazonky, Rio Apurímac.
|
|
|
|
Po 166 km, 4:20 hod. jízdy (zastávky 1:30 hod; .gpx log) zaparkujeme u fotbalového stadionu v Chivay. Hned vedle se nachází restaurace Qhapaq Nan, ve které buď zaplatíte 25 solů za "All you can eat", nebo si vyberete jídlo a la carta. Obě varianty vycházely cenově zhruba nastejno, zvolil jsem tedy bufet a svého rozhodnutí jsem rozhodně nelitoval. Pochutnal jsem si na výborné polévce z alpačího masa a bohatém výběru z jídel tradiční peruánské kuchyně (výborné vepřové výpečky chicharones, super steaky z alpaky...). Cestou na záchod jsem si vyfotil nádhernou květinu a neméně zajímavou mycí linku na nádobí.
|
|
|
Po jídle nás mikrobus dopravil do Yanque (8 km, 13 min. jízdy; .gpx log), kde jsme si nejprve prohlédli barokní kostelík Neposkvrněného početí, a poté vyrazili na procházku údolím Colca (4 km, 1:30 hod. chůze; .gpx log). Míjíme ploty osázené kaktusy, které v Peru často používají místo ostnáče a pokračujeme dál do údolí.
|
|
|
|
V osmdesátých letech 20. století zde byl realizován mezinárodní projekt Majes, který řešil nedostatek vláhy v regionech na dolním toku Rio Colca. Řešením spočívalo ve výstavbě téměř 100 km dlouhého akvaduktu a systému kanálů a potrubí, které z okolních svahů svádějí vodu do řeky, aby nevysychala. Zároveň byla vybudována silnice, která Colca kaňon zpřístupnila turistům.
Na mostě "Puente Sifon" se kocháme pohledem na kaňon, v jehož stěnách jsou patrné objekty z kamene a bláta, tzv. "Colcas", po kterých je celá oblast pojmenovaná. Jedná se o sýpky, ve kterých Inkové, ale patrně i starší národy, skladovali úrodu. Suché, chladné a větrné klima kaňonu bylo pro tyto účely ideální.
Přecházíme na druhý břeh řeky, a přitom si musíme držet pokrývky hlavy, v "sifonu" dost fouká.
|
|
|
|
Procházíme okolo políček s quinoiou, kolem nás občas proletí kolibříci (poněkud větších rozměrů než jsme čekali). Za mostem už čeká mikrobus. Odváží nás rovnou do termálů La Calera (GPS souřadnice: S15.61483° W71.58715°; 20 km, 1:10 hod. jízdy; .gpx log), kde si užíváme kontrastu chladného vzduchu a horkých bazénů.
|
|
|
|
V hostelu El Valle,
Av. 22 De agosto 503, Chivay, se ubytováváme až po setmění.
Jasná obloha přímo lákala k návštěvě místního planetária. Vyrazil jsem společně s Pavlou (3.5 km, 45 min. chůze; .gpx log), oba už z Nazcy víme, že v Colca kaňonu bývají ideální pozorovací podmínky. Jenže jakmile jsme překročili řeku, kdoví odkud se přivalila mračna. Personál sice zkoušel, zda by přece jen nebylo něco vidět, ale bohužel... :-(. Jako na potvoru ihned po návratu k hotelu se nebe opět vyjasnilo. Jakoby si s námi někdo pohrával. No nic, ještě chvilku posedíme v hale a hurá na kutě.