Neděle 22. června - kaňon Colca
Ráno vstáváme v pět, abychom stihli odlet kondorů. Mikrobus nás veze po prašné silnici, vybudované v rámci závlahového projektu Majes. Určité úseky jsou poničeny záplavovými sesuvy půdy, pořád je zde co opravovat.
Po 25 minutách jízdy odbočujeme do vesnice Achoma, kde mají žít příslušníci dvou prastarých národů, Cabanů a Collagů. Kečuánsky mluvící Cabanové osídlili region dříve, měli své centrum někde v okolí Cabanaconde a dnes obývají převážně západní část kaňonu. Vždycky čile obchodovali s lidmi z nížiny, zvláště jejich kukuřice byla vždy velmi žádaná. Dle legendy tento národ pochází z kořenů vulkánu Hualca Hualca.
Bojovní Collagové přišli relativně nedávno odněkud z bolivijského Altiplana. Věří, že jsou synové sopky Collaguata, mluví aymarsky a sídlí hlavně na východě údolí Colca. Jejich odvěkým hlavním městem je Yanque. Pro svá zemědělská políčka jsou někdy nazýváni "lidé teras".
Vzájemné soužití těchto dvou národů nebylo historicky bezproblémové. Nesměli např. mezi sebou uzavírat sňatky, a aby se od sebe odlišili, naklepávali hlavičky svých dětí a deformovali je do tvaru, který byl pro daný kmen specifický. Collagové měli hlavy kónické, Cabanové široké a ploché. Když se do kaňonu dostali španělští conquistadoři, neměli pro tuto tradici pochopení, a vícekrál Francisko z Toleda jí nemilosrdně zakázal. Namísto toho nařídil, aby se od sebe začali odlišovat pomocí designu pokrývky hlavy. Ženy Collagů nosí vysoké bílé klobouky, kdežto Cabanové nízké vyšívané na šedé nebo hnědé barvě.
Zastavujeme u skalních hrobů Tumbas de Choquetico (GPS souřadnice: S15.63709° W71.79160°) a na vyhlídce Mirador de Antahuilque (GPS souřadnice: S15.62148° W71.82921°). Focení údolí Colca a jezírek na protějším svahu bohužel kazí jemný opar, prosvícený intenzivním svitem slunce. Projeli jsme tunelem Peña Blanca. Kdo prý ho vydrží projet se zatajeným dechem, tomu se splní to, co si zrovna přeje. OK, výzva pro cestu zpátky :-).
|
|
|
|
Po 42 kilometrech (1:34 hod. jízdy, 45 min. zastávky; .gpx log jsme dojeli ke Cruz del Condor (GPS souřadnice: S15.61120° W71.90622°). Chvilku musíme počkat, než se ptáci osmělí, ale pak se začali předvádět jeden za druhým. Není čas na výběr kompozice či důkladné zaostření, práskám fotku za fotkou v naději, že aspoň některé z nich budou použitelné. Pár dravců jsem natočil i na video (9 MB). S malým zpožděním se vydáváme se na krátkou procházku po okraji Colca canyonu (2 km, 40 min. chůze, 45 min. zastávky; .gpx log).
Následuje návrat mikrobusem do Chivay (40.5 km, 1:25 hod. jízdy, 35 min. zastávky; .gpx log). Tunel Peña Blanca se blíží. Dana netuší, jak je dlouhý, prý hodně dlouhý. Počítám si, jak dlouho skrz něj rychlostí 30 km/hodinu pojedeme. 1 kilometr znamená 2 minuty, to bych v této výšce bez aklimatizace asi nedal. Ale nevzdávám se, snažím se co nejvíce si pročistit nozdry a rozcvičit plíce hlubokými nádechy. Také si několikrát zkouším nedýchat, abych viděl, co to se mnou udělá. Těsně před vjezdem do díry se několikrát za sebou zhluboka nadechnu, naposledy pár metrů před tunelem. Zapínám stopky a ze začátku jen držím vzduch v plicích. Po chvíli začínám opatrně vyfukovat. Byl jsem připraven, že pokus spíš nevyjde, proto mne překvapilo, že když jsem uviděl světlo na konci tunelu. Ne, neupadl jsem do komatu, tunel ve skutečnosti měří pouze 500 m a tak jsem v pohodě vydržel až pár metrů za výjezd. 58 vteřin, a měl jsem ještě rezervu. Cíleně jsem si nic nepřál, šlo mi pouze o výkon.
Cestou zastavujeme u stánků, kde mimo jiné prodávají plody kaktusu Sankayo. Prodavačka je nejprve musí zbavit trnů a nakrájet. Počínala si velmi zručně, viz videoukázka Sankayo peeling (19 MB).
Další pauzu ve vesnici Maca využíváme k návštěvě kostela a ochutnání místní speciality Colca sour. Míchá se stejně jako Pisco sour, jen místo džusu z limetky se používá plod kaktusu Sankayo. Mňam :-).
|
|
|
|
V Chivay nás vysazují před restaurací, kde obědvám opět formou bufetu. S částí skupiny máme mít sraz na náměstí, ale právě tam probíhá, tedy vlastně prochází, procesí k výročí znovuobnovení katolické církve v obci, tak se musíme srazit o kus vedle. Čeká nás přesun mikrobusem do Puna (301 km, 5:30 hod. jízdy, 40 min. zastávky; .gpx log).
Spěcháme, abychom ještě za světla dorazili k plameňákům na Laguně Lagunillas. Na záchod stavíme jen jednou, nedaleko skal, které připomínají dračí zuby, a pak až na odpočívadle nad jezerem s plameňáky. Nakouknul jsem tam do soukromí domorodcům a vyfotil lagunu z dálky. K plameňákům se sice dostáváme včas, ale je jich tam jen pár, a řidič může jen na chvilku zastavit na okraji silnice. Jedna fotka přes okno a jedeme dál.
|
|
|
|
Po setmění se ubytováváme v hotelu Imperial, Jr. Teodoro Valcarcel 145, Puno, a hned vyrážíme do města. V pollerii na prvním rohu si s Honzíkem dopřáváme každý po čtvrtce grilovaného kuřete s hranolkami. Část masa bohužel nedojím, jelikož je po zdejším způsobu krvavá. Po večeři si poprvé v Peru zaskakuji do internetové kavárny a za 1 sol na hodinu si vyřídím aspoň pár nejnutnějších mailů.