Čtvrtek 26. června - Cuzco, chrámy a pevnosti nad městem
Plaza de Armas byla kvůli přípravě náboženských slavností uzavřena, proto jsme taxíky nedojeli až k hotelu Resbalosa, Calle Resbalosa 494, San Cristobal, Cuzco (3 km, 10 min. jízdy; .gpx log), nýbrž pouze do uličky pár set metrů za ním. Na všech hotelových pokojích bez výjimky nás přivítala strašlivá zima. Nechali jsme otevřené okno a doufali, že se během horkého náš brloh aspoň trošku prohřeje. Před snídaní jsem si z hotelové terasy vyfotil centrum, zatím asi nejhezčí z těch, které jsme v Peru potkali. Na peruánské poměry se zde téměř nepráší, na zemi se nepovaluje tolik odpadků, a útulný vzhled města umocňují nádherné úzké uličky s normálně omítnutými domy, které dokonce mají i střechu :-).
Po jídle si z bankomatu Scotia bank na Plaza de Armas vybírám 1000 PEN, poté nasedáme do taxíků a vyjíždíme k památkám nad městem (8.5 km, 18 min. jízdy; .gpx log). Všichni si za 130 solů kupujeme "Boleto Turístico del Cusco Integral", který platí 10 dní, a umožňuje vstup do většiny památek v okolí Cuzca (klášter Santa Catalina + museum umění, Museo de Historia Regional, Museo Palacio Municipal de Arte Contemporaneo, Museo Arqueologico Koricancha, Museo de Arte Popular, Centro Qosqo de Arte Nativo, Pachacutec, Sacsayhuaman, Q'enko, Tambomachay + Puca Pucara, Pisac, Ollantaytambo a Chinchero).
Pěší procházka začíná u Tambomachay (souřadnice: S13.47901° W71.96739°), jehož vojenská posádka v inckých dobách střežila přístupovou cestu do hlavního města.
Hned přes silnici se nachází další pevnost, Puca Pucara (souřadnice: S13.48335° W71.96205°). Jedná se o tzv. tambo, což v překladu z kečuánštiny znamená "odpočívárna", tj. jakýsi hotel pro posly, kteří běželi se zprávami. Jakmile jeden předal poselství druhému (střídali se po cca 20 km), šel se občerstvit, popř. vyspat. V obou objektech obdivujeme původní incké ruiny, tvořené kameny nepravidelných tvarů, které jsou seskládány tak, aby do sebe naprosto přesně zapadaly. Od pozdějšího zdiva je lze velice snadno odlišit, jelikož Inkové nepoužívali maltu ani jiné pojivo.
|
|
|
|
Scházíme malebným údolím, kde se střídají pastviny s eukalyptovými háji, sem tam se vyskytne i usedlost, většinou opatřená festovním plotem. Fotím si zajímavou skálu zvanou Mantokallapaqcha a Cusilluchayoc, Měsíční chrám (souřadnice: S13.50548° W71.96486°).
|
|
|
|
Další zastávkou je Qenqo Grande (souřadnice: S13.50902° W71.97050°), který je považován za jednu z nejdůležitějších inckých svatyní. Probíhaly zde veřejné obřady, ale najdete zde i zemědělské terasy. Na otevřeném prostranství zde na pevném pravoúhlém piedestalu stojí velký, 6 m vysoký opracovaný obelisk, pravděpodobně gigantická socha. Jsou na ní patrné stopy ničení v rámci boje proti modlářství, původně mohla mít tvar pumy nebo falu. Možná to byl oltář, soudní stolice, popř. pomník hrobu Inky (pravděpodobně Pachacútec). Obklopuje jí cca 50 m dlouhá, mírně zakřivená zeď, s 19 částečně dochovanými výklenky, které jsou natočeny k ústřednímu kameni. Mohly plnit funkci sedadel, nicméně podle nejnovějších výzkumů spíše vytvářely základy zdi, a každý z nich reprezentoval nějakou entitu, kterou Inkové uctívali.
Za tímto kamenem se nachází skalnatý výběžek s chodbou, která vede do podzemního sálu, a schodiště na nepřístupný vrchol skály. Tam z jakési skalní mísy vychází klikatý žlábek, který se rozdvojuje do dvou větví. Jedna z nich sestupuje dolů po kameni, druhá prochází stropem do podzemní komory uvnitř skály (obětní komora). Těmito rýhami mohla být během obřadního rituálu transportována votivní tekutina, buď chicha, popř. lamí či lidská krev.
|
|
|
|
|
|
|
|
Procházíme okolo sochy "El Cristo Blanco" a sestupujeme k pevnosti Sacsayhuamán (souřadnice vchodu: S13.50772° W71.98016°), která kdysi střežila Cuzco. Poskytovala zázemí pro 5 000 bojovníků a v roce 1536 se stala základnou povstání posledního Inky Manco Cápaca II. proti Španělům. Během něho byli conquistadoři málem poraženi, ale nakonec tvrz dobyli a pobořili. Místní obyvatelé pak její zdivo používali pro stavbu svých domů. Do dnešních dnů se zachovaly tři obrovské obranné hradby a několik základů různých budov.
Pár dní před naší návštěvou se zde konaly největší slavnosti roku, Inti Raymi (slavnosti Slunovratu). Některé kulisy v areálu ještě zůstaly.
|
|
|
|
|
|
|
|
Do našeho hotelu zbývalo ujít cca 1 km, celý výlet po památkách měřil 10 km (3:05 hod. chůze, 1:56 hod. zastávky; .gpx log).
Po kratičké pauze jsme vyrazili na společnou prohlídku Cuzca (4 km, 1:15 hod. chůze, 4 hod. zastávky; .gpx log). Na Plaza de Armas právě probíhala slavnost Corpus Christi (tělo páně). Během ní jsou ze svých domovských kostelů vynášeni vybraní svatí patroni města. Zdobené, několik set kilogramů vážící podstavce, táhne vždy početná tlupa mladíků. Několikrát s nimi za doprovodu dechovek obejdou náměstí a nakonec je uloží na noc do katedrály. Monstrance Corpus Christi, která je přechovávána v katedrále, jde samozřejmě v čele průvodu. Později jsme se dozvěděli, že katolická církev tento svátek zavedla jako náhradu za Inti Raymi, při které byli do centra města přinášeni Inkové, vládcové čtyř částí říše Tahuantinsuyu.
My si zatím prošli úzké uličky mezi domy s inckými základy, včetně Hatun Rumiyoc, kde se nachází dvanáctihranný kámen (souřadnice: S13.51599° W71.97624°). Na náměstí se stále slavilo, my se prošli ke Sluneční svatyni Coricancha, kde bývala nejdůležitější svatyní Incké říše. Byla zasvěcena přímo Bohu Slunce Intimu, její stěny bývaly pokryty pláty zlata a přiléhající nádvoří byla zaplněna zlatými sochami. Když Španělé požadovali zlato jako výkupné za osvobození zajatého Incy Atahualpy, většina zlata pocházela právě odsud. Španělé později svatyni zdemolovali a na jejích základech postavili kostel. Ještě jsem si vyfotil slova městské hymny a hurá na večeři.
|
|
|
|
|
|
|
|