Sobota 28. června - Machu Picchu
Jako všichni správní návštěvníci nejatraktivnější peruánské památky jsme si ráno přivstali a o půl šesté se zařadili do fronty turistů, čekajících na autobus na Machu Picchu. Nahoru se dostanete i pěšky, ale bus je o dost rychlejší (9 km, 25 min. jízdy). Dana za nás vystála druhou frontu u pokladen, rozdala jízdenky (zpáteční v ceně 19 $) a jelo se.
Po kontrole vstupenek a pasů nejprve stoupáme po terasách zemědělské části Machu Picchu až k budově strážnice, odkud se pořizují "klasické" fotky města s horami Huayna a Huchuy Picchu. Výhledy ale ještě nejsou stoprocentní, tak vyrážíme na kratičkou vycházku k Puente Inka. Po návratu si dopřáváme "fotosnídani". Poté sestupujeme dolů a hlavní branou vcházíme do obytného sektoru se šlechtickými paláci (Ložnice princezny Ñusta) a svatyněmi (Chrám Slunce, chrám tří oken...). Během přechodu do sakrální části si fotíme keř koky a mladého lamího samce, který dosti neobratně obskakoval samice. Obdivujeme Intihuanu, jediný originál, který neponičili Španělé, neboť Machu Picchu nikdy neobjevili. Dopolední procházka po ruinách (4 km, 1:25 hod. chůze, 2:18 hod. zastávky; .gpx log) skončila focením pohřebního kamene.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kolem desáté hodiny se stavíme do fronty výletníků, kteří si objednali výstup na "Mladou horu" Huayna Picchu (souřadnice: S13.15657° W72.54587°). Počet návštěvníků je omezen na 500 osob denně, a všichni se musí předem zaregistrovat přes internet. Na vstupní bráně nám proto opět kontrolují pasy. Hned za vchodem jsem potkal lasičku, ale utekla dřív, než jsem zapnul foťák. Kolibřík na stromě už mi zapózoval, protože dobře věděl, že na fotce ho najde jen pečlivý pozorovatel.
Huayna Picchu vypadá na první pohled impozantně, a z dálky i neslezitelně. Výstup na ní je sice relativně fyzicky namáhavý, ale žádné technicky náročné lezení vás tam nečeká, jen strmé schody a úzkoprofilový skalní průlez těsně pod vrcholem. Z nejvyššího bodu je nádherný výhled, neopatrný výletník tam může i slítnout dolů, nebo přijít o lahev s alkoholem, pokud ho vyhmátne strážce památkové rezervace. Mně postihlo to druhé. Poté, co jsem všem členům skupiny nabídnul vrcholový přípitek, jsem zbylé tři decky slivovice nesl jen tak v ruce zpět do batohu. A nějaký muž v uniformě se mne zeptal, co že mám v té lahvi. "Vodu", odpověděl jsem po pravdě. Nedal se odbýt, a chtěl si k té flašce přičuchnout. "50 % vody", upřesnil jsem zase pravdivě. Na dotaz, zda je mi známo, že požívání alkoholu není v areálu MP povoleno, a že mi musí nápoj zabavit, už jsem musel zalhat, že nevím. Odsouhlasil jsem mu, že se může napít, a během ochutnávky jsem se ho pokoušel obměkčit slibem, že už to nikdy neudělám, a lahev schovám do batohu. Naštěstí se spokojil s jedním lokem, a butylku mi vrátil. Uff!
Při zpátečním sestupu trošku jinou cestou jsem si pěkně z výšky vyfotil údolí řeky Urubamby a ruiny Machu Picchu.
|
|
|
|
|
|
|
|
Jelikož do limitu k opuštění prostoru Mladé hory nám ještě nějaký čas zbyl, zašli jsme si i na sousední Huchuy Picchu (souřadnice: S13.16097° W72.54672°). Tam už jsme museli zdolat jeden boulder (žádné velké horolezení, pro ty, kteří neumí lézt po čtyrech, tam dali provaz). Z vrcholu jsme měli Machu Picchu pod sebou jak na dlani. Fotím si ještě pár kytek a motýla, a výlet (2.5 km, 1:09 hod. chůze, 2 hod. zastávky; .gpx log) zakončujeme svižným pochodem ke vstupní bráně.
|
|
|
|
Procházíme jihovýchodní částí MP. Pasou se zde lamy. A nejen pasou, také hází bobky. Prohlídnul jsem si několik novodobých ukázek osvětlujících stavební postupy Inků (střechy, podlahy v patře), fotím Chrám tří oken, Espejos de agua (vodní zrcadla) a Chrám kondora.
|
|
|
|
|
|
|
|
Rozhodli jsme se zaskočit si na záchod a občerstvení, což znamená vyjít ven z areálu a při návratu se znovu podrobit vstupní kontrole. Chceme si ještě zajít k Inti Punku, bráně, ve které končí slavný "Inka trail". Bohužel jsme neznali otevírací dobu, takže se nám povedlo dojít pouze kousek za svatyni za městem a kolem 16:00 nás obrátil neúprosný strážce. Nenechal se přemluvit, že bychom těch zbývajících 170 metrů stihli ujít do minuty, a tak nám trošku pokazil celkový dojem z návštěvy MP.
Vracíme se zpět k nástupišti autobusů (4.5 km, 1:40 hod. chůze, 1:05 hod. zastávky; .gpx log) a sjíždíme zpět do Aguas Calientes (9 km, 22 min. jízdy; .gpx log). Pěšky spěcháme do hotelu Sinchi Roca (400 m, 7 min. chůze; .gpx log), kde jen vyzvedneme věci na koupání a hurá do termálů Aguas Calientes (souřadnice: S13.15421° W72.52387°). Večeříme v restauraci na Av. Pachacutec, kde mi chutnal jak vegetariánský předkrm (plněné avokádo), tak pstruh na česneku.
|
|
|
|