Neděle 29. června - Cerro Putukusi a Ollantaytambo
V neděli jsme si zase přivstali, a vyrážíme na rychlosnídani do místní tržnice (pár sendvičů + maté de coca). Malá skupinka (Dana, Danica, Pavla a já s Honzíkem) se vydáváme zdolat Cerro Putukusi (souřadnice: S13.15723° W72.53473°). Na vrchol vede prudce stoupající stezka, zpestřená pár skalkami a spoustou strmých dřevěných žebříků. Občas jim chybí příčka, po dešti jsou pěkně vlhké, ale zajišťovací železná lana jsem naštěstí nepotřeboval. Co přes noc napršelo, se teď ráno zas vypařuje, a halí do mlhy jak město Aguas Calientes, tak okolní kopce. Relativní vzdušná vlhkost se blíží 100%, konečně mlžný prales se vším všudy. Zdolání téměř 600 metrů převýšení nebylo zadarmo, ale zvládli jsme to všichni. Návrat už byl v pohodě, do hotelu jsme došli na čas (5 km, 1:52 hod. chůze, 1:18 hod. zastávky; .gpx log).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vyzvedáváme si batohy a šlapeme na nádraží (380 m, 6 min. chůze; .gpx log). Fotím si exotické banány a Pavlu, po kontrole pasů a jízdenek nasedáme do vlaku do Ollantaytamba (43.5 km, 1:28 hod. jízdy; .gpx log). Počasí nám přeje, za okny obdivujeme údolí Urubamby i zasněžené hory nad ním. Průvodčí nám kromě občerstvení předvedli také tanečky v maskách a prodejní módní přehlídku, jejich nabízené zboží ale bylo příliš drahé.
V cílové stanici si najímáme mikrobus, který nás odváží na náves (900 m, 4 min. jízdy; .gpx log). Vyrážíme na procházku po hradbách pevnosti Ollantaytambo (1.5 km, 41 min. chůze, 39 min. zastávky; .gpx log). Právě na nich probíhají oslavy Inti Raymi (slavnosti Slunovratu), nejdůležitější svátek roku. Sotva zastavíme, už na nás policajti pískají, ať tam nezacláníme. Dana nás nabádá, ať na odjezd přijdeme včas, je jasné, že i nástup budeme muset provést téměř za jízdy.
Pak už stoupáme nahoru po terasách až k Chrámu Slunce. Zachovala se z něj kamenná zeď, tvořená šesti monolity vysokými 4 metry. Kamenné bloky z růžového ryolitu byly na stavbu dopraveny z lomu za řekou. Dělníci je nejprve dotáhli ke břehu, poté umělým korytem odvedli vodu pryč a nakonec dosmýkali kameny až na kopec.
|
|
|
|
|
|
|
|
Martinovi bylo vedro, tak si procházku zkrátil a ulehnul k odpočinku do stínu. Nařídil si budík, aby nezdržoval odjezd. My ostatní scházíme dolů k fontáně zvané Princeznina lázeň a pokoušíme se proniknout blíže ke slavnosti. Daří se nám to, neboť akce právě končí.
|
|
|
|
Vyrážím na obhlídku tržiště, kde bych rád sehnal něco k snědku. Vyhlédl jsem si pekáče s cuyem, jenže poslední exemplář mi těsně před nosem vyfouknul indiánský děda, který stál ve frontě přede mnou. Několikrát jsem obkroužil všechny ostatní prodejce, všude jen steaky a kuřata :-(. Chuť na morče byla silnější než hlad, tak jsem si nakonec nedal nic. Kromě stánků mne na návsi zaujal též kanál, který protékal jeho středem. Evidentně jím protékalo více vody, než byl schopen pobrat, a zaplavoval dolní část návsi i hlavní příjezdovou ulici. Místňáci v sandálech jsou zjevně zvyklí :-).
|
|
|
|
Blíží se čas odjezdu, a na určené místo pomalu přichází všichni účastníci zájezdu, kromě Martina Žáčka. Mikrobus přijíždí, a Martin pořád nikde. Policajti pískají, Dana vyskakuje a vydává se ho hledat. My pomalu popojíždíme směrem ven z centra. Naštěstí těsně před výjezdem z náměstí Dana i s opozdilcem naskakují, a můžeme přejet do Cuzca (78.5 km, 1:55 hod. jízdy; .gpx log).
Fotím si kašnu, resp. pyramidu se sochou pozlaceného Inky, která jí zakrývá, poté vyrážíme na podvečerní obhlídku Cuzca (4 km, 1:12 hod. chůze, 3:15 hod. zastávky; .gpx log). Dopřávám si hovězí špíz na tržnici.