Pondělí 30. června - posvátné údolí Pisac
Ráno nás mikrobus veze do Svatého údolí (Valle Sagrado). Poprvé zastavujeme na parkovišti s vyhlídkou do údolí Rio Vilcanota, podruhé už vystupujeme přímo před vchodem do areálu incké pevnosti Pisac (41 km, 1:13 hod. jízdy; .gpx log). Své jméno získal podle úzkých řad teras, které ho obklopují, a svým tvarem připomínají křídla koroptve (pisaca). Inkové do strmých svahů ručně vynášeli bonitnější půdu z nižších poloh, takže se jim dařilo pěstovat plodiny, kterým by se jinak v tak vysokých nadmořských výškách nedařilo. Ruiny, které se rozkládají na hřebeni nad údolím, sestávají ze čtyř částí: Q'allaqasa (citadela), Kinchiraqay, Intihuatana (chrám Slunce, lázně, vodní fontány a Intihuatana), a P'isaqa.
Nejprve si odskakujeme na WC a na protějším svahu za říčkou Kitamayo si fotíme bývalý hřbitov. Poté zdoláváme prudké stoupání na Citadelu, kde obdivuji díry v kamenných futrech, pravděpodobně úchyty dveří. Po chvilce odpočinku scházíme dolů pod Citadelu, k úboční stezce, která vede do sakrální části areálu, Intihuatany.
|
|
|
|
|
|
|
|
Do chrámové části se dříve chodilo vrchem po hřebeni, nyní vás však tudy už nepustí. Návštěvníci musí použít náhradní pěšinu, která v jednom místě prochází i skalním tunelem. Také Intihuatana je dnes pro turisty částečně znepřístupněna, poté, co se tam někdo pokusil ukrást kus šutru.
|
|
|
|
S Honzíkem a Pavlou přecházíme na kopeček, ze kterého je dobře vidět část zvaná P'isaqa, ale i sakrální část Pisacu. Pokračujeme dál na ještě jednu vyhlídku s krásnými výhledy do údolí, a přes vesničku zrekonstruovaných inckých domků scházíme k ruinám P'isaqa. Poté sestupujeme po stezce až do vesnice. Obědváme v pizzerii, kde chovají morčata, ale na jídelním lístku je nemají. Po jídle si prohlížíme tržnici, já si fotím i pole se sklizenou kukuřicí. Klasy nechávají sušit přímo na poli, a aby jim je zloději nekradli, zakázali jim to pomocí plakátů :-). Procházku po inckém a koloniálním Pisacu (7 km, 2:12 hod. chůze, 1:54 hod. pauzy; .gpx log) končíme nástupem do mikrobusu na parkovišti a návratem do Cuzca (30 km, 48 min. jízdy; .gpx log).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Podvečerní rozloučení s Cuzcem bylo velmi poučné. Nejprve jsme si za 40 solů najali průvodkyni po katedrále. Ukázala nám spoustu příkladů, jak se Peruáncům povedlo do jinak rigidního katolického ritu infiltrovat prvky svého původního náboženství. Symbol bohyně plodnosti Pachamamy propašovali do stříbrných ozdob v hlavní lodi, ale také na obraz Panny Marie, namalované klasicky s Ježíškem v náručí, její bříško však velmi netradičně jeví známky dalšího těhotenství :-). Prohlédli jsme si dřevěný kříž, údajně původní kus, se kterým Španělé připluli do Peru. A samozřejmě i slavné plátno Poslední večeře Páně od Marcose Zapaty, na kterém Kristus s apoštoly pojídají pečené morče, přikusují k němu papáju, feferonky a zapíjejí ho kukuřičnou chichou.
Navštívili jsme i muzeum Inků a s Honzíkem i muzeum čokolády. Procházku (6 km, 1:54 hod. chůze, 3:15 hod. zastávky; .gpx log) jsme zakončili v restauraci na ulici Tecsecocha (souřadnice: S13.51514° W71.97998°), kde jsem si splnil další povinnost, povečeřel jsem cuye :-).
|