Středa 2. července - pěší výlet k ruinám Wilcawaín
Z autobusáku jedeme taxíkem do hotelu Imperio, Jr. De la Mar 520, Huaráz, souřadnice hotelu: S9.52715° W77.52962° (1 km, 4 min. jízdy; .gpx log).
Po ubytování vyrážíme do města, kde potkáváme podivný oddíl mužů a žen, kvůli kterému policie zastavuje dopravu. Nemají jednotnou výstroj. Pouze někteří z nich jsou vybaveni přilbou, vede je chlap v triku s nápisem Matahari, jeho kolega v maskáčích, asi pobočník, předříkává pokřiky, které po něm opakuje zbytek jednotky, pochodující v bílých tričkách. Na nich krásně vyniká pneumatika, kterou každý z nich nese na hrudi (chlapi automobilové, baby menší od motorek). Tipuju, že se jedná o místní domobranu, nebo nějakou nacionalistickou bojůvku, ale nevim.
Posnídali jsme v pekárně na křižovatce Av. Antonio Raymondi a Av. Fitcarald, souřadnice: S9.52592° W77.52858°, a poté se vrátili zpět do hotelu (600 m, 11 min. chůze, 1 hod. snídaně; .gpx log). Hned vzápětí společně odcházíme do Jr. Garaz (350 m, 5 min. chůze; .gpx log), kde Dana odchytává collectivo (linka #1). Odváží nás do Monterrey (7 km, 17 min. jízdy; .gpx log), čtvrti s termálními lázněmi. My se však hodláme zahřát jinak, nejprve zdoláním téměř 300 metrů převýšení ke kapličce nad Monterrey (souřadnice: S9.47028° W77.53083°).
|
|
|
|
Od kaple už jen mírně stoupáme po hřbetě porostlém loukami a háji, míjíme i pár usedlostí. Všude pěkně kvetou kytky a kaktusy. Dostáváme se na náhorní plato s políčky. Fotím si tam zajímavé "jurty" (zřejmě úkryt hlídače a jeho psa) a vybetonovaná koryta zavlažovacích kanálů, opatřených stavidly a betonovou jímku na vodu. Přicházíme do vesnice. Vzápětí přicházíme o Martina Žáčka. Ještě před chvílí tu byl a najednou zmizel. Pavla s Majkou a já se ho pokoušíme najít. Nedržel se pelotonu a neodbočil s davem, naštěstí ho Pavla zase objevila.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Konečně jsme došli k ruinám Willcawaín, jedné z nejvýznamnějších památek lidu předincké kultury Wari, jakési zmenšené kopii slavnějších objektů v Chavínu de Huántar. Na dvou pohřebištích, Willcawaín Grande (souřadnice: S9.48332° W77.51143°) a Willcawaín Ichic (souřadnice: S9.48752° W77.50724°) zde Wariové pochovávali své mrtvé do dvou až třípodlažních chullpas a podzemních katakomb. Vstupenky pro oba areály prodávají ve Willcawaín Grande. Z celé výpravy jsem byl jediný, komu se chtělo do hrobu, ale nelitoval jsem :-). Nejprve jsem prolezl všechny hrobky a katakomby Velkého hřbitova.
|
|
|
|
Pak jsem přešel k Willcawaín Ichic, kde mne kromě chulpas zajímala i kamenná lama, resp. obrys lamy, vytvořený z mozaiky kamenů ve zdi jedné z hrobek. Bohužel jsem si vyříznul pouze detail z fotky stažené z internetu, ze kterého nebylo možno poznat, na jaké budově mám hledat. Jistě chápete, že optat se strážců nepřipadalo v úvahu, tak jsem obcházel jednu hrobku po druhé, a nakonec jsem uspěl :-).
|
|
|
|
Po důkladném prozkoumání nekropole jsem se připojil k ostatním a společně sestupujeme do nížiny. Cestou fotím kaly, krajinu i mnohostrom. Dole u silnice náš pěší výšlap k ruinám Willcawaín (12 km, 604 m převýšení, 542 m sestup, 3:43 hod. chůze, zastávky 2:09 hod.; .gpx log, zkresleno lovem ztraceného M. Ž.) skončil.
|
|
|
|
Do hotelu se vracíme tradičně taxíky (3 km, 8 min. jízdy; .gpx log).
Vytřiďujeme si věci, které necháme v úschovně a balíme na trek. Spacák a část věcí (do 8 kg/os.) musíme odevzdat ještě večer, povezou nám je muly.
Na večeři jdeme do nedaleké pollerie, kde mají pouze grilovaná kuřata s hranolkama nebo zeleninový salát. Přestože Dana obsluhu nabádá, aby naše porce připravili opravdu "Well done", v mém kousku jsem stejně objevil krvavé vnitřnosti. Peruánci prostě jiné než krvavé maso neumí. Na mně konzumace naštěstí žádné následky nezanechala (Ercefuryl jsem si ale preventivně vzal), ne všichni ale měli takové štěstí.