Pátek 4. července - 2. etapa Santa Cruz treku
Po probuzení fotím hřeben hory Paría (5500 m) a WC, které pro nás vybudovali naši průvodci. Snídali jsme hodně brzy, abychom už chvilku po osmé mohli vyrazit nahoru údolím Rio Huaripampa. Dnes konečně vystoupáme do pořádné výšky :-). Zpočátku ještě pochodujeme smíšeným porostem lesů a pastvin, stromy však postupně mizí. Místo toho nás obšťastňují výhledy na bizarní skály a zasněžené vrcholky hor, např. Nevado Pucaraju (5322 m), který na chvilku vykouknul mezi kopci nad východním okrajem údolí Huaripampa.
Dana nám ukazuje šikmou skálu, kterou prý v dobách, kdy byla v lepší kondici, pokaždé vybíhala jen tak z hecu nahoru. Už nás má přečtené, asi nejen naše sklony k soutěživosti. Samozřejmě neodolám, a společně s Martinem Žáčkem testujeme, co s námi provede sprint ve 4 tisících metrech. No, sprint... Martin poslední část došel pěšky a já celou dobu držel tempo klusu, abych měl rezervu a vydržel až do nejvyššího bodu. Ve finiši už jsem si dovolil i drobátko přidat, i když nevím, zda to diváci dole zaznamenali :-). Minimálně se mi zrychlila tepovka. Vyfotil jsem si nesměle vyčuhující vrcholek Nevado Taulliraju (5840 m), která je údajně lezecky nejobtížnějším vrcholem v této oblasti And (neexistuje na ní normálka, jen samé velmi náročné cesty). Hora, ale i jezero pod ním, prý byli pojmenováni podle rostliny vlčí bob Taulli, který zde roste všude. Pomalu jsem seběhnul dolů a tep se mi během pár vteřin vrátil do normálu. Asi už jsem dobře zaklimatizovaný. Martin se sice na vršku svalil na zem, ale i on výkon v pohodě zvládnul.
Stále nabíráme výšku, míjíme několik jezírek, které patří k Lagunas Morococha. O kousek výš opouštím stezku, jelikož si potřebuji odskočit. Náhodou tak objevuji překrásné jezírko, nejvýše položenou z Lagun Morococha (4578 m, souřadnice: S8.91684° W77.57865°). Je mi jasné, že příležitost vykoupat se v takové nadmořské výšce hned tak mít nebudu. Zároveň zvažuji, zda mám ponoření riskovat. Nikdo mne totiž neviděl odbočit z trasy, pokud by se mi v chladné vodě cokoli stalo, nikdo by mi nepomohl. Párkrát jsem se zhluboka nadechnul, a ujistil se, že nejsem zpocený ani vyčerpaný, místo činu jsem si vyfotil, uložil do GPS, a pak hurá na striptýz. S teplotou vody jsem byl spokojený, infarkt ani křeče se naštěstí nedostavily. A při oblékání vidím nahoře na vyhlídku přicházet Danu, která pronesla něco ve smyslu "To jsem si mohla myslet :-)".
Kráčíme po kamenném chodníčku a kamenných plotnách, cestou potkáváme spoustu zajímavého býlí.
Na Karen přichází krize. Přesněji řečeno nepřichází, nýbrž vrcholí. Máme strach, aby neztratila rovnováhu a nesekla sebou na nějaký šutr, tak jí pomáhá nejprve Martin a později já. Nemáme to s ní lehké, je strašně zarputilá. Kvůli výšce nedokáže pochod udýchat, ale zároveň si nemůže ani sednout aby si odpočala, neboť by se jí okamžitě zamotala hlava. Tak se pokouší o jakýsi intervalový trénink. Snažím se jít těsně vedle ní a jistit ji pro případ, že by ztratila balanc, ona ale pokaždé bez varování vyrazí tempem, které mám problém zachytit. Po chvilce rychlé chůze už nemůže dál, tak se posadí na zem, opře o kámen nebo o mne. S blížícím se nejvyšším bodem výletu už naší pomoc odmítá. Poslední schody do sedla Punta Union (4769 m, souřadnice: S8.91222° W77.58175°) zvládá sama bez podpory a výraz utrpení je v její tváři na chvilku vystřídán zábleskem úsměvu.
V sedle na nás čeká kuchař s teplým obědem. Fotíme si výhledy na jezírka Morococha a území, které se geograficky počítá do Amazonie. V opačném směru vidíme trasu příštího sestupu a po pravé straně údolí vrcholky Nevado Taulliraju s lagunou Taullicocha a Nevado Quitaraju (6040 m). Nalevo se tyčí ledovce Nevado Pyrámide (5700 m), do mraků zahalený Nevado Artesonraju (6025 m) a nezaledněná pyramida Cerro Sentilo (5100 m).
Při sestupu fotím zurčící horskou bystřinu, vlčí boby Taulli a další květenu. Všechny okolní kopečky se nám postupně odhalují.
2. etapa Santa Cruz treku (14 km/celk. 25 km, převýšení 988 m/celk. 1450 m, sestup 331 m/celk. 972 m, chůze 4:57 hod./celk. 8:08 hod., zastávky 1:04 hod.; .gpx log) končí v kempu Taullipampa (4166 m, souřadnice: S8.91905° W77.60659°). Většina z nás nikdy tak vysoko nenocovala.