Pondělí 7. července - výlet k ledovci Pastoruri
Snídaně v úpadkové cukrárně, maté de coca nám udělali jen z pytlíku :-(. My potřebujeme koupit zásoby koky pro vlastní potřebu, tak navštěvujeme místní tržnici. Překvapivě nám dalo docela dost práce najít v tom mumraji nějakého prodejce listí, ale povedlo se. Z terasy našeho hotelu je pěkně vidět masív Huascaránu.
Nastupujeme do pronajatého mikrobusu, který nás má odvézt k ledovci Pastoruri, nejprve však objíždí hotely po celém Huarázu. Zdá se, že cestovka vůbec nemá ponětí, kde bydlí klienti, kterým výlet prodali. Když už jsou skoro všechna sedadla zaplněna, průvodce mobilem ještě někoho instruuje, aby dorazil taxíkem na benzínku za městem. Chvilku tam čekáme, samozřejmě zbytečně, ale pak už konečně vyrážíme. Průvodce nám vysvětluje, že naše skupina se jmenuje "Coqueros", tj. konzumenti kok. Jiní guidi své grupy pojmenovávají zase jinými názvy, což je velmi praktické. Když se ozve "Coqueros odjezd!", všichni víme, že to platí pro nás.
Zastavujeme v obci Ticapampa. V minulosti zde těžili a zpracovávali rudy stříbra a dalších kovů, dnes už zde najdete pouze oplocené haldy hlušiny a opuštěný zpracovatelský závod. Jeho kantýna si ale polepšila, místní podnikavci jí předělali na hojně využívaný motorest (GPS souřadnice: S9.75590° W77.44406°). Zdá se, že zde "povinně" zastavují všechny mikrobusy jedoucí na Pastoruri. Hosté zde platí většinou předem, za své peníze dostanou účtenku, oproti které se vydává jídlo či pití (buďto samoobslužně u okýnka, nebo vám ho obsluha přinese). Já si na odpoledne za 11 solů objednal polévku se zajímavým názvem "Levanta Muerte" (Vzkříšení Mrtvého), var. Cordero, tj. skopové (nabízeli ještě kuřecí).
Zastavujeme u první přírodní atrakce, "Gasificated water", což je takový peruánský Soos. Sám o sobě sice není tak pěkný jako ten náš, ale překrásné velehory na pozadí dojem docela vylepšují. Bublání CO2 a jiných plynů jsem natočil na video (9 MB).
|
|
|
|
Další zastávkou je laguna devíti barev, jejíž vody jsou opravdu krásně kolorované, navíc se jejich odstín během dne ještě mění. Nad jezírkem procházíme krátkou naučnou stezku, na které fotíme obří bromélie Puya Raymondi. Tato rostlina na konci svého života vyžene do květu až 12 m vysokého, a hned poté umírá. Při našem příjezdu zrovna žádná nekvetla, ale i odumřelá torza působila velkolepým dojmem.
|
|
|
|
U další atrakce, skály pomalované pravěkými obrázky, nám mikrobus jen na pár sekund zastavil. Fotíme si je přes okno, tedy ti, kteří mají štěstí, a sedí vpravo a stihnou vytáhnout foťák. Mikrobus nás vysazuje na parkovišti pod ledovcem Pastoruri (76 km, 2:38 hod. jízdy, zastávky 37 min.; .gpx log). Toto výchozí místo stezky k ledovci se nachází v nadmořské výšce 4800 metrů nad mořem, my, resp. někteří z nás, jsme si sem ale přijeli vylézt nad 5 tisíc. Odbočujeme z oficiální trasy, což se našemu průvodci nelíbí. Chvilku na nás řve, že se to nesmí, ale pak nás nechá být. Skalní úžlabinou vylézáme až na kótu, kde má GPS hlásí 5047 m. Poté scházíme dolů na oficiální vyhlídku, a už musíme spěchat zpět k mikrobusu. Fotím si otisky zkamenělin ve skále, a procházku zakončuji na parkovišti (4.5 km, 286 m převýšení, 1:32 hod. chůze, zastávky 39 min.; .gpx log).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Při návratu do Huarázu (76 km, 2:23 hod. jízdy, 38 min. v restauraci; .gpx log) už stavíme pouze v restauraci v Ticapampě. Skopová polévka chutnala skvěle, ale nebyla nijak zvlášť pálivá či výrazně okořeněná, takže nechápu, proč by měla probouzet mrtvého.
|
|
|
|
Před setměním pořizuji z terasy pár posledních fotek Huascaránu a pak se s celou skupinou přemisťuji do místní pizzerie na rozlučkovou večeře (Bistek a La Pobre).
|
|
|
Po večeři jsme pěšky došli na autobusové nádraží společnosti Linea (Jr. Simon Bolivar 450, Huaráz), odkud nás noční linka odvezla do Limy (odj. 22:15; 402 km, 7:30 hod. jízdy; .gpx log).