Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Úterý 5. září - přelet Praha – Bilbao, přejezd Santander – Potes; 6. září Potes
Ranní dopravu na letiště jsme měli zmáknutou z loňska - po 4:00 tramvají 22 na Vypich + přestup na noční bus na letiště. Jenomže jízdní řád linky 910 na zastávce nevisel. Obkroužil jsem celou křižovatku, ale žádnou jinou nástupní stanici jsem neobjevil. Doufali jsme, že se jedná o nějaký omyl dopravního podniku a spoj přijede. Po chvíli opravdu přijel, ale nezastavil (zastávku bohužel přesunuli na tramvajový ostrůvek, což jsme netušili). Uvnitř seděl Kožak a hned nám poslal SMS, zda nám to náhodou neujelo. Získal jsem od něj kontakt na taxislužbu. Nahlásili jsme, že čekáme na Benzině v Ankarské ulici, kam měl taxikář dorazit do pěti minut. Za šest minut mi zavolal, že nás marně hledá na pumpě na Bělohorské. Nakonec nás našel, a ještě včas dopravil na letiště, kde už čekali Jitka s Majdou, Kožak, Šebesťák (pasažéři cestující přes Frankfurt nad Mohanem), a Roman, Bára a Ondra Lošťákovic (ti letěli přes Brusel).
Odstartovali jsme minutu před šestou, posnídali citronovou buchtu a v 7:06 přistáli ve Frankfurtu.
- Trasa letu Praha–Frankfurt (432 km, 1:07 hod. letu)
Na spoj do Bilbaa jsme si počkali v pohodlných skorolehátkách. Vystartovali jsme v 11:28, snědli vegetariánský sendvič a ve 13:32 dosedli na letištní plochu v Bilbau.
- Trasa letu Frankfurt–Bilbao (1325 km, 2:21 hod. letu)
Z letiště do centra jezdí přímá linka A3247 (Termibus), která vás za 1.40 € doveze až na konečnou, provizorní autobusové nádraží poblíže fotbalového stadionu Atletica Bilbao.
- Trasa letiště–autobusák Bilbao (GPS souřadnice terminálu: N43.45940° W3.81003°; 14 km, 0:30 hod. jízdy)
Odjíždějí odsud všechny dálkové i lokální autobusy, včetně našeho v 15:30 do Santanderu. Více než 100 km jsme ujeli za 90 minut, využili jsme skupinovou slevu, pro 5 a více pasažérů činí cena 5.69 €/os. Jízdenky doporučuji zakoupit předem, spoje bývají většinou obsazené.
V Santanderu jsme měli necelé dvě hodiny na nákup plynových kartuší do vařičů (sehnali jsme je v železářství hned naproti autobusovému terminálu) a základních potravin. Někteří z nás vyrazili do parku de Garmazo, kde mapa slibovala přístupné moře. Skutečné pláže začínají až o pár set metrů dál, na letmé namočení stačil betonový břeh. Voda byla překvapivě teplá.
Museli jsme spěchat, abychom v sámošce Lupa kousek od autobusového terminálu stihli nakoupit víno a nějaké jídlo.
- Trasa autobusák Santander–park de Garmazo a zpět (GPS souřadnice parku: N43.46240° W3.78639°; 4 km, 1:40 hod. chůze + koupání)
Pokračovali jsme v 19:00 busem společnosti Palomera (neprodává jízdenky na webu) do Potes, centra provincie Liébana (106 km, 2:30 jízdy, cena 8.3 €/os.).
Jeho obyvatelé i po našem příjezdu v 21:30 nepřestávali posedávat na zahrádkách místních restaurací, tak jsme se k nim přidali (já s Honzou a Zdendou Šebestou). Středočeši (Jitka, Magda a Petr Kožak) okoukli město a Los Lošťákos si uvařili večeři a poté vyhlédli místo vhodné k přespání. Nakonec jsme se sešli u jednoho stolu v restauraci Chente (GPS souřadnice: N43.15362° W4.62340°). Španělské večerní i denní menu (v Potes stálo většinou 15 €) se skládá z prvního a druhého chodu, nápoje a dezertu. Já si dal fazolovou polévku fabada, jehněčí žebírka s hranolkami a místní pudink, společně se Zdeňkem nám přinesli sedmičku vína. Třetí objednávající (Honzík) dostal pouze dvě deci. Také další návštěvy hospod potvrdily, že menu se kvůli vínu vyplatí objednávat ve dvojici.
Po večeři jsme se přesunuli do bivaku nad vesnicí.
- Cesta k bivaku nad Potes (GPS souřadnice bivaku: N43.14591° W4.62459°; 1.2 km, 122 m převýšení, čas neznámý).
Ráno po sedmé jsme zabalili a po vyfocení bivaku sešli dolů uvařit vločky a čaj ke snídani.
Včera večer na autobusovém nádraží (GPS souřadnice: N43.15433° W4.62629°) svítila informace “Fuente Dé 9:15”. Bohužel se však jednalo o příjezd, odjezd byl o hodinu dříve, a informační tabule ho neukazovala. V itineráři jsem sice měl čas správně, ale kdo by neuvěřil, že si může o hodinu déle pospat.
Chvilku jsme se pokoušeli sehnat taxi, ale přivolaný vůz 9 lidí nepobral. Museli jsme tedy počkat na odpolední spoj s odjezdem ve 13:15. Aspoň jsme si pořádně prošli město a okolí. Hlavnímu náměstí vévodí hrad Torre del Infantado a kostel Sv. Vincenta (obě budovy z 15. století). Najdete tam i pomník destilační aparatury na místní vínovici Orujo.
Za zmínku stojí též Puente de San Cayetano ze 13. stol., ze kterého si vyfotíte historický mlýn na Rio Quiviesa. Úžasná je i ulička Calle Virgen del Camino.
Prošli jsme se i kousek za obec, kde jsme objevili pěšinu do kaňonu Rio Quiviesa. Po laně tam sešplháte k čerpadlu na vodu, které ve skalce hlídá zajímavá figurka démona.
Na závěr jsme navštívili místní muzeum kartografie v domě Juana de la Cosa.