Tojnárkovo stinné stránky
Ráno déšť malinko polevil, ale neustal. Začali jsme balit za mokra, pak se počasí na chvilku umoudřilo. Stihli jsme se chvatně nasnídat, vařit se mi však nechtělo. Pauza na sušení netrvala dlouho, na pochod jsme museli vystartovat v pláštěnkách. Foťák jsem raději nechal v suchu batohu.
Mazlavým blátem kravských stezek jsme stoupali údolím Valle de Texa k Majada de Vega Maor. Kromě zvířecího dobytka jsme narazili i na dobytky lidské. Značka vede kolem propasti Pozu Los Texos (GPS souřadnice propasti: N43.25773° W4.92218°). Je oplocená, aby do ní nepadali lidé a zvířata, těsně za plotem si místní pastevci zřídili nechutnou skládku :-(.
Vyšplhali jsme k nejvyššímu bodu dnešní trasy, do sedla Frieru (GPS souřadnice: N43.25838° W4.93052°), a pod sebou spatřili další majadu. Blížil se čas oběda, uvítali bychom přístřešek na ukrytí před větrem a deštěm. Podařilo se mi vloupat do jednoho domečku, jenže byl příliš malý. Tak jsem zamířil k většímu chlívku bez dveří (GPS souřadnice: N43.26875° W4.99859°; 3.8 km/389 m přev., 211 m sestup/1:27 hod. chůze/35 min. pauzy). Uvnitř dlela kráva s odrostlým teletem, utekli však ihned jak spatřili blížícího se zoofila.
Jakmile jsme po jídle vyrazili, přestalo pršet. Klesali jsme strání, na které se pásly fotogenické krávy s chlupatýma ušima. Značka nás zavedla do vřesovišť a tam se nám ztratila, neboť jsme nepochopili šipky na kamenech (GPS souřadnice nenápadné odbočky: N43.26617° W4.94727°). S pomocí GPS jsme se na trasu vrátili v místě zvaném Los Cuencos (Mísy).
Ruta de la Reconquista pokračovala po rovině k rozcestí nedaleko Majada de Belbín. Na této křižovatce se naše červená značka měla připojit k jiné značce stejné barvy, v reálu však byla žlutá (GPS souřadnice křižovatky: N43.27346° W4.95966°; od rána 6.7 km/445 m přev., 482 m sestup/2:17 hod. chůze/1 hod. pauzy).
Sestoupili jsme do osady de Belbín. Její domy se zdály minimálně přechodně osídleny, zahlédli jsme pár lidí, jednoho osla a spousty krav a ovcí.
Opět začalo strašlivě lejt, dokonce i ovce začaly houfně opouštět pastviny a spěchaly se schovat pod střechu. Nám musely stačit pláštěnky, kupředu nás hnala též vidina nepříliš vzdálené hospody v cíli dnešní etapy.
Celí promočení jsme konečně došli na parkoviště u Lagos de Covadonga a kýženým barem María Rosa (GPS souřadnice hospody: N43.27184° W4.98285°; 11 km/632 m přev., 598 m sestup/3:27 hod. chůze/3:21 hod. pauzy).
Na terase před hospodou mokla spousta lidí v pláštěnkách, což indikovalo, že mají buď zavřeno, nebo narváno. Uvnitř opravdu téměř nebylo volné místo, ale postupně jsme se všichni vetřeli. Poměrně dost hostů po sobě na stole zanechávalo plné sklenice i lahve vína, důležité bylo nezaváhat a sklidit je dříve než obsluha :-). Menu za 12 € se skládalo z vína, polévky, telecích kousků s hranolkami a dezertu. Bylo chutné a vydatné, jen si člověk musel hlídat sklenici a talíř, neb přes děravou střechu do lokálu na několika místech kapala voda.
Optal jsem se na možnost ubytování, podle internetových zdrojů zde měli fungovat i jako hotel. Zřejmě jim ale neprší pouze do restaurace, tak nás odkázali na blízké refugio. Zkoušeli tam i zavolat, ale nepovedlo se. Tak se Petr nabídnul, že provede pěší průzkum situace.
Vrátil se s tím, že v Refugio de la Vega de Enol (GPS souřadnice refugia: N43.26875° W4.99859°) nás nechají přespat za 22 €, včetně večeře a snídaně. Usmlouvat slevu bez jídla se mu nepovedlo.
Část z nás byla ochotna tyto podmínky akceptovat, přestože jsme se právě přecpali k prasknutí. Ostatní prohlásili, že půjdou s námi, a cestou se poohlédnou po nějakém bivaku. Hladinu jezer Ercina a Enol čeřil ledový vítr z hor, další argument pro nocleh v teple a suchu. Nakonec jsme tam zůstali všichni.
Během kontroly dokladů nás správce chaty ujišťoval, že kdyby nebylo hnusné počasí, téměř jistě by měl obsazeno, a my bychom museli spát pod širákem. Dostalo se nám instruktáže o režimu chaty: v 19:00 nahodí elektrocentrálu, pak je možné se vysprchovat v teplé vodě. Následuje večeře, v deset elektřinu zas vypíná, od 23:00 panuje noční klid a ráno od 9:00 snídaně.
Nás nejvíce zajímaly možnosti sušení. Já rozvěsil své krámy všude možně, a je s podivem, že jsem tam nic nenechal. I tu večeři jsme zvládli, polévka s talířem zeleniny a dalších pochutin naštěstí nebyly nad naše síly. K tomu jsme bohužel dostali pouhou decku vína.