Tojnárkovo stinné stránky
Moje bezbožná GPS mi v cíli hlásila, že jsme během dneška absolvovali přesně 666 metrů převýšení. Malinko tím znehodnotila naši pouť k veledůležitému křesťanskému poutnímu místu Španělska. Na projevy pohanství ovšem narazíte i tam. Přímo pod svatyní, ve které se zjevila Panna Maria, aby v bitvě u Covadongy pomohla křesťanům přemoci muslimskou přesilu, se nachází tzv. Fontána manželství. Kašna ve tvaru poháru se sedmi tryskami údajně pomáhá vdavekchtivým dívkám k získání ženicha, stačí aby si lokly z každého vývodu, a do roka a do dne se vdají. Ochutnat ze všech pítek si troufla pouze Jitka a já, uvidíme :-).
Složili jsme batohy na hromadu a po schodech vystoupali do Santa Cueva de Covadonga, svaté jeskyně. Je v ní pochován vítěz od Covadongy, vizigótský náčelník don Pelayo, pozdější asturský král Pelayos I. Podle legendy Pelayos pronásledoval zločince, který se ukryl v této skalní sluji. Zdejší poustevník, uctívač Panny Marie, Pelaya přemluvil, aby kriminálníka omilostnil, protože i on jednou bude muset vyhledat tuto skrýš. K naplnění věštby došlo během bitvy s Maory, která je považována za počátek Reconquisty, dlouhého boje za osvobození Španělska od muslimské nadvlády.
Z jeskyně vede skalní tunel směrem k Basílica de Santa Maria de Covadonga, několikapatrovou stavbu z růžového vápence. V době mariánských poutí věřícím neslouží pouze hlavní kostel, ale také několik pobočních kaplí, mimo jiné i v suterénu.
Parkoviště u katedrály slouží zároveň jako konečná autobusů z Cangas de Onís (GPS souřadnice stanoviště busu: N43.30842° W5.05539°). Náš spoj odjížděl až za pár minut, tak jsme s Honzíkem ještě narychlo obešli okolí a zkusili najít nějaké otevřené občerstvení. Po 18:00 už ale fungovala pouze prodejna suvenýrů a záchody.
Autobusem z Covadongy jsme jeli sami. Cílový Cangas de Onís kdysi býval i hlavním městem Asturie, konala zde i korunovace Pelaya I.
Na autobusáku jsme se rozdělili. Já, Honzík a Zdeněk jsme okamžitě vyrazili na rychloprohlídku městečka. Kromě historických památek jsme chtěli omrknout též restaurace, abychom se mohli navečeřet. Zbytek výpravy plánovat vařit z vlastních zásob, a následně vytypovat vhodné nocležiště.
Na náměstí jsem vyfotil kostel se zvonkohrou, je zasvěcený Panně Marii z Covadongy.
Symbolem města i celého kraje je Puente Romano (GPS souřadnice mostu: N43.35018° W5.13208°), středověký most přes řeku Sella, vybudovaný na místě, kde stával jeho předchůdce z dob starého Říma.
Rušné uličky města nabízely řadu příležitostí k posezení, my si vybrali Restaurante El Abuelo, z jehož zahrádky jsme měli pod kontrolou přístup od autobusového nádraží. Jenomže naši kamarádi nás obešli vedlejší uličkou, mému ostřížímu zraku však neunikli.
Objednal jsem si láhev asturského národního nápoje cidre (mírně alkoholický mošt z jablek). Chuťově žádný zázrak, navíc mi ho přinesli v hodně nevkusné pípě. Na menu jsme si ale pochutnali.
Po večeři jsme přešli do baru Tienda Enol ve vedlejší ulici, kde jsme ještě chvilku doplňovali tekutiny. Na noc jsme se přesunuli do lesa ve stráni severně od města (GPS souřadnice bivaku: N43.35342° W5.12348°).