Tojnárkovo stinné stránky
Těsně před pátou jsme vstali, odhlásili se z hotelu a přešli na terminál Termibusu, odkud jsme v 5:20 prvním spojem přejeli na letiště. Tam jsme se dozvěděli, že francouzští dispečeři zvažují stávku, takže náš odlet bude minimálně o hodinu opožděn. Chmurné předpovědi se naštěstí nevyplnily, odletěli jsme téměř podle plánu, v 6:45.
Po 2:13 hod. letu jsme přistáli ve Frankfurtu. S Honzíkem jsme stihli currywurst, já si dopřál ještě pivko, a už byl čas se nalodit.
Odstartovali jsme přesně v deset. Přede mnou zůstala volná trojsedačka, hned jakmile jsem se mohl odpoutat, zabral jsem místo u okna. Udělal jsem dobře, čekal nás totiž vyhlídkový let. Nejprve jsme letěli nad nějakou klikatou řekou, kterou jsem správně typnul na Berounku. Na Ruzyni nás nepustila mlha, proto jsme museli absolvovat nálety na Mělník, Neratovice, z několika směrů. Nakonec jsme po 1:15 hod. letu šťastně přistály.
U karuselu na výdej zavazadel jsme se dočkali poslední komplikace zájezdu. Honzíkovi, Kožakovi a Zdeňkovi nedorazila zavazadla. Prý uvízla někde ve Franktfurtu a dorazí za hodinu a půl. Petr počkal, kluci si nechali bágly poslat domů a já si ho musel odnést na zádech.
Na Hradčanské jsme stihli jednu Plzeň na přivítání, pak nás bus a tramvaj dovezly domů do Litvínova. Honzíkův batoh dorazil ještě před půlnocí.
Tímto končí mé vyprávění z letošních cest.