Výstup na Vesuv Svalbard 2013

Neděle 4. srpna - Dobývání Vesuvu

(čas pochodu 6 hod. 20 min., délka etapy 14.4 km; celkově samotný trek 140.1 km, 168.7 km i s vrcholy navíc)

Během snídaně zvažujeme, zda má cenu v mlhavém počasí vylézat na kopec, když z něj nejspíš nic neuvidíme. Dan, Jelen a já se shodujeme, že i zdolání hory samo o sobě má svou hodnotu, tak se pokusíme dobýt vrch Vesuv (741 m. n. m.), který je od naší chatky vzdálen 5 km vzdušnou čarou. Na fotkách, které jsem viděl na webu, vypadá jeho kužel opravdu impozantně. Nešplhavá polovina výpravy hodlá neděli světit jinak. Na pobřeží si vynášejí matrace a spacáky s tím, že budou celý den pozorovat moře.

Kolem půl jedenácté začínáme stoupat do svahu nad kempem. Nesu sice pušku, ale viditelnost není ideální. Medvěda bych viděl tak na 50, max. 100 metrů. Hlavně, že neprší. Snažíme se držet jižní směr, souřadnice vrcholu mám v GPS, takže věřím, že trefíme správný vrchol. Za svou odvahu vyrazit inkasujeme první odměněnu - mlha se začíná zvedat. Otevírá se nám pohled na Isfjorden, Kapp Laila a záliv Colesbukta a na náhorní planině Vestalaksla už vidíme docela daleko, ale hory stále zůstávají zahaleny v mracích. Fotím si tam nádhernou ukázku působení tzv. „mrazových klínů“, které zde do povrchové vrstvy zeminy vmodelovaly zajímavou mozaiku, připomínající včelí plástve. Najednou se mračna pomalu, ale jistě začínají rozestupovat, a my poprvé uzříme aspoň siluetu Vesuvu. Kopec se nám postupně stále odvážněji obnažuje, nakonec se osmělí natolik, že odhazuje i poslední mlžný závoj.

Stoupáme do sedla mezi Vesuvem a vedlejší horou Vestalfjellet (653 m. n. m.), chvilku je z něj vidět dno údolí Lailadalen. Zbývá už jen závěrečný úsek, výstup poměrně strmým svahem, který je lepší absolvovat po relativně pevnějším štěrkovém podloží (rozhodně doporučuji vyhnout se nestabilnímu suťovému poli). Na vrchol Vesuvu (GPS souřadnice: N78.07374; E14.82608) dorážíme ve 12:45, právě na oběd.

Podmínky pro focení už se dál nezlepšují, naopak, začíná přecházet jedna vlna mraků za druhou, nejvyšší čas pro návrat. Jelikož nechceme jít zpátky stejnou cestou, volíme sestup údolím Fossildalen. Po cca kilometry klesání korytem potoka nás ale zastavuje vodopád a donutí nás k obchvatu suťovým polem. Dan navrhuje vyšplhat kolmo nahoru a pak jít po pláni. Mně připadá zbytečné vystoupat a zase ztratit 200 výškových metrů, když se dá v pohodě traverzovat šikmo na náhorní planinu pod námi, ale nechám se přesvědčit. Moje chyba :-). Ve svahu nacházím nějaké hůlky, tělo nikde :-). Po čtvrthodině nadávání vyčerpávající zápas s ujíždějícím kamením vzdávám, a společně s Jelenem během chvilky scházíme na dolní terasu. Akorát Dan nám zmizel, a na volání nereaguje. Předpokládáme, že vylezl na vršek a jde paralelně s námi o něco výš. Přesto pro jistotu šplhám až na horní patro, ale Dan už je pravděpodobně někde u chaty, a naštěstí tam na nás opravdu čekal. Můj dnešní výlet trval 6 hodin 20 minut, GPS mi naměřila 14.4 kilometru (včetně lovu na Dana).