Středa 7. srpna - Výlet k radarům nad Longyearbyenem
(čas pochodu 6 hodin 30 minut, délka treku 22.7 km, z toho 8 km stopem)
V noci lilo, i dopoledne bylo hnusně, tak jsme plánovaný dvoudenní trek o den posunuli, a místo něj dnes absolvujeme jen kratší výlet na pláň SvalSat (Svalbard Satellite Station), stanoviště několika desítek antén, které přijímají data z družic, přelétajících nad Špicberkami. Nachází se na kopci nad longyearbyenským letištěm, zkoušíme se tam dostat co nejpřímější cestou. Musíme obejít letiště, nejprve po silnici a pak zprava podél plotu, a pak se vydrásat kolmo do svahu, kde už vede silnice. Na pláni pod strání nás zaujal dřevěný domek. Vypadá úplně nově, jenom jej povodeň posunula z místa, kde původně stál, o pár desítek metrů dál. Uvnitř by se dalo přespat, jenom vám nesmí vadit šikmá podlaha.
Šplháme nahoru k nějakým štolám, které tam vydlabali horníci nejspíše ručně. Jejich nástroje tam ještě leží. Na ranveji pod námi zrovna přistává tryskáč. Cesta vzhůru vede kamennou sutí, ale za chvilku už jsme na silnici. Před návaly sněhu a hlavně kamení jí chrání mohutná výztuž ze dřeva a železa. Po pár serpentinách jsme u cíle. Na větrné pláni, pokryté kamenným mořem, ze kterého jen občas vykukují máky, zde stojí spousty bílých koulí. Jsou to ochranné obaly antén, které slouží pro příjem dat všech možných satelitů, s výjimkou vojenských družic. Všechny firmy, které chtějí využívat služeb SvalSat, musí zažádat o licenci Norský úřad pošt a telekomunikací.
Fotíme si různé tvary koulí, dokonce jednu rozestavěnou, a pak se po silnici vracíme zpátky. Máme štěstí a stopneme si auto, které nás doveze na benzínku v Longyearbyenu. Tam potkáváme párek Čechů, kteří na Svalbardu žijí a pracují. Domlouváme si s nimi sraz v hospodě a jdeme nakoupit do sámošky. Mají tam i Vinmonopolet, krámek s alkoholem (otevřeno v pracovní dny do šesti, v sobotu do 12, v neděli se chlast nekupuje). Měli tam docela levný tvrdý alkohol, cizincům každý prodej zapisují na letenku. Tu jsem u sebe neměl, naštěstí Zděnek nevyhodil už nepotřebný palubní lístek, tak mi flašku vzal na sebe.
V Barentz Pub and Spiseri, kde se stejně jako všude na Svalbardu na chodbě musíte zout, jsem postupně otestoval všechny nabízené ležáky (jednotná cena 55 NOK). Chutnaly mi natolik, že jsem v lokále zapomněl trekové hůlky :-) I bez nich jsem však do kempu došel. A cestou jsem objevil stodolu plnou sena a lodí, kde by se dalo přenocovat. Dnešní výlet měřil 22.7 kilometru (z toho 8 km stopem), čas 6 hodin 30 minut.
Středa 7. srpna - výběr fotek z výletu k radarům
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|