Tojnaří webové doupě

Čtvrtek 28. července - Přejezd do NP Warrumbungles

Pořádně odpočatí vyrazili jsme směr Warrumbungle National Park. V roce 2006 jsem tam běžel své první australské mistrovství světa, ale nezbyl nám čas na výlet, což jsem po deseti letech hodlal napravit. Pořídil jsem pouze krátkou fotoreportáž.

Po 156 km jsme plánovaně natankovali na benzínce v Gulgong (GPS souřadnice: S32.36670° E149.53220°).

• Přejezd do Gulgongu (156 km, 2:02 hod. jízdy)

Pokračovali jsme dále do Coonabarabranu, vstupní brány parku Warrumbungles. Poobědvali jsme na parkovišti vedle visitors centra (GPS souřadnice: S31.27869° E149.27931°).

• Přejezd do Coonabarabranu (162 km, 1:51 hod. jízdy)

Zbýval krátký přesun do kempu Blackman (GPS souřadnice: S31.27699° E148.99770°). Cestou jsme museli dávat pozor, abychom neporazili nějakého klokana. Kolem silnice, a někdy i po ní, jich hopsalo poměrně dost.

• Přejezd do kempu Blackman (36.2 km, 45 min. jízdy)

Omrkli jsme tábořiště a stavili se v provizorní budově visitors centra. Před dvěma roky byl park včetně zázemí poničen rozsáhlým požárem, dodnes jsou tam některé stezky a kempy poničené. Na cedulích jsou návštěvníci žádáni, aby zbytečně zaměstnance parku netraumatizovali dotazy na požár. O katastrofě tam promítají video. Zaplatili jsme 16 dolarů za vjezd do parku, kempovné a hurá na podvečerní výlet na Výstup Belougery-Split Rock. Z mailové korespondence jsme věděli, že tato trasa by v době našeho příjezdu měla být zpřístupněna, jenomže bohužel stihli opravit pouze severovýchodní větev treku. Přejeli jsme na Split Rock parking (GPS souřadnice: S31.28034° E148.97839°), ale nechtělo se nám jít tam i zpět stejnou cestou.

• Přejezd na Split Rock parking (5.4 km, 10 min. jízdy)

Předpokládal jsem, že stezka už velmi pravděpodobně bude de facto hotová, jen tam zatím nechtějí pouštět turisty. Riskli jsme to, a udělali jsme dobře. Chápu, že australský bushwalker by na chodníku, který nebyl vysypán pískem a neměl úplně dokonalé značení, dozajista zahynul. Nám stačilo, že nemusíme klestit křoví a přelézat popadané stromy, i když připraveni jsme byli na všechno.

Po necelých dvou kilometrech jsme došli k zákazu vstupu, naštěstí z druhé strany. Odteď už jsme pokračovali legálně. Na tom samém místě jsme museli překonat kvalifikační bariéru varovné cedule. Kdo nezvedne nohu nad 60 cm, nesmí dosáhnout vrcholu :-). Cesta po skále nebyla technicky nijak zvlášť obtížná, občas ale nebylo jednoduché udržet cestu.

Značka přetraverzovala z východní na západní stranu kopce, kde slunce zalilo skálu zlatem a zajímavě podbarvilo i okolní krajinu.

Chvilku poté, co jsme vystoupali na vrchol, přišel západ slunce.

Vrátili jsme se zpět k úvodním schodům a pokračovali trasou, která vedla po východní straně Belougery-Split Rock. Světla rychle ubývalo, a poslední úsek k parkovišti jsme museli absolvovat s čelovkami.

• Belougery-Split Rock trek na Wikiloc (4.7 km, 2:15 chůze)
• Belougery-Split Rock trek Na OpenCycleMap (4.7 km, 2:15 chůze)

Noční návrat do kempu Blackman (GPS souřadnice: S31.27699° E148.99770°) nebyl úplně jednoduchý. Musel jsem jet opatrně a sledovat, zda se mi pod kola nevrhá sebevražedný klokan. K bouračce naštěstí nedošlo.

• Návrat do kempu Blackman (5.4 km, 14 min. jízdy)

• Všechny fotky Warrumbungles 1

• Zpět na souhrn fotoreportáží