Analýza závodu WRC 2008

Předstartovní příprava, plánování trasy

V deset jsme vyfasovali mapu závodního prostoru s kontrolami:

Mapa s kontrolami

Už dopředu jsme byli rozhodnuti, že vystartujeme do průchodnějších pasáží na jihovýchodě s tím, že zarostlejší partie nám mezitím produpou "sloni". Ovšem pohled na rozmístění kontrol nás trošku zarazil - JV část mapy byla sice pokryta bodově hodnotně, ale kontroly se nacházely daleko od sebe, i když postupy se daly realizovat převážně po cestách. Po určitém váhání, zda je atletická rozcvička výhodná či nikoli, jsme do toho šli, bez těchto kontrol bychom na medaile nedosáhli :-). Do tmy (kolem 20:20) jsme měli doběhnout až k nejzápadnějším kontrolám u jezera Ahere (70, 90..., celk. vzdálenost cca 45 km), což se nám i povedlo. Hodlali jsme vynechat relativně nízkobodovou prostřední části JZ od jezera Ahijerve, místo ní vyzobat neprůchodné bažiny (samozřejmě s tím, že je všechny nějak oběhneme/přebobrujeme) a nad ránem, kolem šesté, se po cca 86 absolvovaných kilometrech vrátit do hash housu. Závěrečný pytlík SV od cíle (76,72,54,77,94,63,55,85,78,62,24,22) bychom s ohledem na zbývající čas zkrátili či prodloužili :-). Jak nám záměr vyšel můžete posoudit ze zákresu trasy týmu č. 213 na Webu WRC 2008, program Route Gadget, popř. z Tabulkové analýzy našeho výkonu (0.9 MB), do které jsem pro srovnání doplnil i výkon manželů Horrorových, i následujícího popisu zážitků z trati.

Atletická rozcvička (kontroly 34,68,83,67,86,65,80,31,45,43,56,91,82,46,70)

Při postupu na první kontrolu se snažím držet kontakt s mapou, což se mi moc nedaří, naštěstí máme i kontakt s davem, který nás správně navede. Poměrně suché bažinky nás příjemně překvapily, přesto na k. 68 obíháme po cestách. Azimut houpavým vřesem na 83 zvládáme bez problémů.

Od počátku vše uctivě obíháme

Bohužel při odběhu zbytečně kopírujeme okraj hustníku - nevšimnul jsem si, že se trošku odchyluje od přímého postupu. Ale hned jsme na cestě, po které běžíme na jistotu k pěšině (není moc zřetelná, ale svůj účel splní). Na 67 byl zrovna nějaký sraz žigulíků, my pokračujeme pěšky, vyhýbáme se bažině a za ní se pouštíme do prvního bobrování. Přes široký příkop nám to moc nejde, ale budeme mít ještě spoustu příležitostí se zdokonalit :-). Těsně před 86 trošku váhám v dohledávce, azimut mi ukazoval trošku jinam, ale naštěstí jinak vše jasné. Odběh azimutem nám nedovolí série vodních příkopů, postupujeme bogem. Není to nejrychlejší, ale jakmile se dostáváme na cestu, kontrola 65 je de facto naše.

Atletika a první příkop

Jenomže za ní nás čekají široké a hluboké příkopy a děsně pomalé čvachtání bažinou, navíc zarostlou rákosem a vrbovým křovím. Po krátkém rozběhnutí po pěšině nás kolmý průsek bogem opět zpomalí. Já se ale chci po něm svézt až na křižovatku dvou cest s potokem, kde doufám budeme mít větší šanci, že se přes něj dostaneme. Povedlo se, ale hned po odběhu od k. 80 narážíme na první vodní tok, přes který jsme neprošli. Je obklopen bažinou, přes kterou některé týmy i prošly, jenomže za cenu brodění po pás, do čehož se nám nechce. Raději obíháme přes 31. Tohle místo bylo posléze účastníky vyhodnoceno jako nejhorší vodní překážka závodu. Jasnovidec, který by rovnou obíhal, si mohl ušetřit několik minut času a zablácený spodek (já se otočil už těsně nad kotníky). Do kopce na 31 pojídáme. Já klobásu, Jíťa si ohlodává stehno (kuřecí). Pasáž 45,43,56,91,82 a 46, asi nejhezčí část lesa, znám z dob svého mládí :-), ale poznávám jen jedno jezírko nezaměnitelného tvaru kolem kterého probíháme před k. 82.

Obtížně překonatelné vody

Pěkné borovicové lesy

Noční bahněníčko (kontroly 90,71,81,61,51,50,93,60,41,74, 92,53,84,64)

Razíme 70 a zastavujeme na water drop 7 kvůli doplnění vody. Zbytečně, zjišťuju, že mi jí na noc zbývá ještě dost. Blíží se tma, na cestě nasazujeme čelovky a s davy nacházíme 90. Při odběhu z ní nejsme důslední, nedaří se nám dojít až na cestu a tak zbytečně krosíme nočním lesem. Nicméně pořád se suneme směrem ke k. 71. Jíťa avizuje, že by přivítala spíš chůzi než běh, přecházíme do pochodu. Na následujícím postupu se zrodila asi největší naše chyba závodu. Za zemědělskými staveními jsme nejspíš příliš brzo opustili cestu a následně se v bažině a houští zamotali tak, že nás to vyneslo na severovýchod louky západně od kontroly, kterou jsme původně měli jen líznout. Poté jsme ne moc úspěšně trefovali kopec s kontrolou. Tedy azimut ukazoval správně, jenže tam plašily nějaké dvě holky, které nabíhaly z protisměru a kupu též úspěšně minuly. Po chvilce motání sem a tam (moc se nám nechtělo přes močál) jsme se vydali správným směrem a kupu našli. Od kontroly vede vyšlapaná mamutí stezka až na zpevněnou cestu, po které musíme dál. Odbočka již tak výrazná není, cesta se dokonce ztratila v pasece. Míjíme odbočku průseku, do svahu stoupáme lesem, ale narážíme na hustník, který nás navede na cestu pod kopcem. Obkličujeme kontrolu a přicházíme k ní z protisměru, což je samozřejmě chyba. Alespoň máme namapován další postup. Je to cestovka, po ní nás čeká azimut směr těžebna rašeliny. Vedou přes ní zpevněné cesty, dva pásy vedle sebe položených panelů, ze kterých není radno sestupovat. Jíťa se pokusila šlápnout doprostřed a hned byla po kolena v rašelině. Suneme se dál, čas utíká a my jsme nuceni škrtnout návštěvu kontrol 42 a 52. Míříme rovnou na 93, která je obklopená příkopy a bažinami. Naštěstí to nebylo tak strašné. Postupujeme dál po naučné stezce podél neprostupných bažin (kontroly 60, 41). Nasazujeme suché ponožky. Mně dohasíná halogenové světlo, přecházím na Petzlovku.

Problémy na k. 81 a 61

Stezkami podél neprůchodných bažin

Nabíráme vodu na water dropu za vysílačem a dumáme jak realizovat postup 74 - 92. Do dlouhé obíhačky/obchůzky po silnici se nám nechce, doufáme, že najdeme průchod mezi dvěma neprůchodnými močály. Od kontroly u bobří hráze se pokoušíme obejít bažinu lesem, trefujeme ale špatný kopec a dostáváme se západněji než jsme zamýšleli. I tam je močál poněkud zúžený, dokonce se přes něj dá přejít po ležícím stromě. S klacky v ruce se dostáváme na druhou stranu, bohužel ale musíme zas zpět, neboť jsme se dostali na ostrůvek uprostřed neprostupné bažiny. I napodruhé vítězíme nad strachem z utopení (přiznám se, že jsem svému smyslu pro rovnováhu moc nevěřil). Už tušíme kde jsme a za chvíli nacházíme správný přechod přes blata. Uf, ani se mi nechce věřit, že to je fakt za námi. Užíváme si bezpečné pevné půdy pod nohama. 92, 53, 84, 64 jsme zvládli jen s minimálním zaváháním, ale musíme zapomenout na k. 73 (příliš složitý postup bychom v noci nezvládli). I tak náš skluz narůstá, na 40 podceňujeme dohledávku, další drahocenné minuty :-(. Proto se rozhodujeme vynechat návštěvu Hash housu, kde jsme dle původního plánu měli být před šestou. Na 76 jsme v sedm, za 5 hodin by zdravá dvojice měla absolvovat minimálně větší část přibližně dvacetikilometrového pytlíku, naplánovaného na severovýchodě mapy. Cestovku na 72 ještě absolvujeme průměrem 13 min/km, jenomže v terénu a hlavně z kopce to bohužel už nejde. Musíme se tedy nějak doplazit do cíle, cestou sbíráme ještě 20, 21 a 32. Cílový transparent není tam kde jej očekáváme, chvilku jej hledáme.

Přes nejhorší močály závodu

Závěrečný pytlík (ustřižen)

Směr cíl

K vytouženým medailím jsme letos měli hodně daleko, ikdyž ze začátku to vypadalo slibně. Snad někdy příště. Převlékáme se v autě, nožky tuhnou a tuhnou. Stánek se šašlikem mi odjel, na shromaždišti zbyli jen masochisti s otužilcema, tak i my mizíme za vidinou teplého jídla a postele.