Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Neděle 4. dubna – výstup na Pico de Teide a sestup do Cañada Blanca

Budík jsem si nařídil na 5:20. Po rychlém zabalení jsme kolem 5:45 nasadili čelovky a začali stoupat vzhůru. Pochod příkrou, kamenitou pěšinou, nám zpestřil průlez uličkou vytesanou v ledu. Nebyl čas na focení ani zastavování na vyhlídkách, stejně byla tma. Problémy s nadmořskou výškou jsem necítil, víc mi vadila váha batohu na mých zádech. Odložit jsem ho ale mohl až u horní stanice lanovky na Teide (3520 m).

K vrcholu Pico de Teide (3718  m) už jsme spěchali na lehko, jen jsme museli mít nasazené roušky, což je v závěrečném úseku mezi lanovkou a vrcholem výslovně nařízeno. V praxi stačilo nasadit si náhubek až nahoře na vrcholu, a na cestu zpět zas sundat. Výstupovou cestu hlídají rangeři jen po dobu provozu lanovky (mezi 9:00 až 16:00).

Stoupání k vrcholu
Stoupání k vrcholu
Kamenná stezka
Kamenná stezka
Těsně pod vrcholem
Těsně pod vrcholem
Verča na vrcholu
Verča na vrcholu
S Honzíkem
S Honzíkem

Došli jsme právě včas, o pět minut později vyšlo Slunce, a chvíli poté hora Teide ozdobila oblohu pyramidou svého stínu.

Východ slunce
Východ slunce
Pyramidální stín
Pyramidální stín

Při sestupu jsme sbírali památeční kamínky, ke svým batohům jsme se vrátili těsně před devátou.

Mohli jsme v klidu posnídat, hlídače a obsluhu areálu přivezla lanovka až mnohem později. Otevřeli nám WC, kde jsme mohli nabrat vodu a provést ranní hygienu. Možnost nákupu kávy z automatu jsme nevyužili.

Po odpočinku a občerstvení jsme započali namáhavý sestup, zpestřený výšlapem ke kaldeře sopky Pico Viejo (3134 m). Na tu jsme šli jen já s Honzíkem. Fox prohlásil, že má chuť na kafe a půjde napřed, Verču jsme nechali odpočinout ve stínu lávové skalky.

Sestup z Teide
Sestup z Teide
Sestup do sedla Pico Viejo
Sestup do sedla Pico Viejo
Láva se sněhem
Láva se sněhem
Teide ze sedla
Teide ze sedla
Kaldera Pico Viejo
Kaldera Pico Viejo
Kaldera
Kaldera
Teide z Pico Viejo
Teide z Pico Viejo

Náš sestup do Cañada Blanca (2450 m) začal kolem poledne. Po celou dobu na nás slunce pražilo z nadhlavníku, a najít odpočinkové místo ve stínu bylo téměř nemožné. Cesta se zdála nekonečnou, nicméně pomalu ale jistě jsme se blížili k bizarním vyvřelinovým skalám Roques de García s  monumentální “Katedrálou/Ucanca”.

Další Pimelia ascendens
Další Pimelia ascendens
Roques de García
Roques de García
Lávové hovno
Lávové hovno
Teide se vzdaluje
Teide se vzdaluje

V dálce před námi se tyčil hřeben Guajary se sedlem Degollada Ucanca, a pod ním naše vyzvobození, hospoda v Cañada Blanca. Na Verču ale přišla krize, a musela si odpočinout už na vyhlídce Mirador de la Ruleta. Z ní je skvělý výhled na Katedrálu, ale dojít přímo ke skále, nebo na ní dokonce vylézt, už bylo nad naše síly. Příště :-).

Hřeben Guajary
Hřeben Guajary
Zkamenělý stegosaurus?
Zkamenělý stegosaurus?
Cesta k Félix Méndez
Cesta k Félix Méndez
Vztyčený prst
Vztyčený prst
Věže Félix Méndez
Věže Félix Méndez
Lávová věž
Lávová věž
Skalní útvar Torrotito
Skalní útvar Torrotito

Pak jsme přešli do Cafeteríe Los Roques, kde už nějaký čas nabíral síly Fox.

Dvě hodiny jsme tam poseděli, pojedli a popili. Na internetu tento podnik docela pomlouvali, kvůli vysokým cenám a nepříjemné obsluze. Nabídka jídeláku se mi nijak zvlášť předražená nezdála, a obsluha nebyla nepříjemná, jen se moc často neukazovala, a fungovala poměrně chaoticky. My však nikam nespěchali a vydrželi až do zavíračky. Společnost nám dělal i ťuhýk pustinný.

Ťuhýk pustinný
Ťuhýk pustinný

Před odchodem jsme na toaletě nabrali vodu postačující pro zítřejší návrat do civilizace. Jako zákazníci jsme vstup na WC měli zdarma, jinak je zpoplatněný 1.5 €. I tato investice se poutníkovi vyplatí víc než nákup zdejší předražené balené vody (4 € za půl litru).

Dohodli jsme se, že si usteleme ve 2200 metrech, v sedle necelý kilometr od hospody. Jenomže já se zdržel focením, a ve Verče se najednou probudil kamzík. Hnala se úprkem až na hřeben, do sedla Degollada de Ucanca (2400 m, GPS souřadnice: N28.21363° W16.61873°). Já už se po pár pivech a vydatné večeři nastavil do odpočinkového módu, proto jsem volal, ať se zastaví. Byla však už moc daleko. Aspoň jsme si nadělali náskok, a ráno mohli spát o něco déle.

Stezka do Degollada Ucanca
Stezka do Degollada Ucanca
Degollada Ucanca
Degollada Ucanca
Teide z Degolada Ucanca
Teide z Degolada Ucanca
Bivak v sedle Ucanca
Bivak v sedle Ucanca

Spolu s Verčou a Honzíkem jsme si ještě odskočili na ostroh nad sedlem. Zlatily ho paprsky zapadajícího Slunce, se kterým jsme si dneska pěkně užili. A radovánky pokračovaly. Když hřeben hory začal vrhat stín na úbočí Guadajary, napadlo mne, že bych si i já mohl zavrhat. A povedlo se :-).

Výšlap na ostroh hřebene
Výšlap na ostroh hřebene
Ostroh s Verčou a Teide
Ostroh s Verčou a Teide
Stín hřebene na Guajaře
Stín hřebene na Guajaře
Můj stín na Guajaře
Můj stín na Guajaře